Výtvarné Brno Igora Zhoře. Pořad ke 100. výročí narození výtvarného teoretika a kritika

Před Zátiším Morandiho
postav láhev, do níž jsi zazátkoval vosu.

Tímto „receptem“ od výtvarníka a básníka Ladislava Nováka uvedl Igor Zhoř v rukopise knížky Proměny soudobého výtvarného umění kapitolu o konceptuálním umění. Tehdy, v roce 1989, to byl jeden z prvních českých textů o konceptuálním umění a současně to byl i Zhořův návrat do uměleckého života po uplynutí dvacetiletého zákazu, kdy po roce 1968 nemohl učit ani publikovat.

Pořad Výtvarné Brno Igora Zhoře se zaměřuje na čtyři hlavní okruhy aktivit, jimiž Igor Zhoř po několik desetiletí obohacoval umělecký provoz. Uměleckou skupinu Profil 58 založil, když mu bylo třiatřicet let, po listopadu 1989 byl zakladatelem a hlavní osobností uměleckého spolku TT klub. Na tyto jeho aktivity je zaměřen rozhovor s malířkou Blankou Růžičkovou. Po roce 1968 byl Zhoř tehdejším totalitním režimem omezován, byl vyloučen z vysoké školy a nemohl oficiálně publikovat. Přesto se k němu vztahovala generační vlna mladých umělců a umělkyň, pro něž byl uznávanou autoritou. Rozhovor s akademickým sochařem Jiřím Sobotkou je zaměřen na nástup mladých v osmdesátých letech.

V době zákazu dostával Igor Zhoř možnost lektorsky pracovat se skupinami neprofesionálních výtvarníků. Vznikla z toho legendární metodika s názvem Škola výtvarného myšlení, v níž byly aktivity účastníků založeny na kreativním využití inspirace z nejnovějších tendencí v umění. Rozhovor s Irmou Charvátovou, která tehdy v Okresním kulturním středisku v Blansku s Igorem Zhořem spolupracovala, přibližuje organizaci i poslání těchto kurzů.

Po listopadu 1989 se Igor Zhoř vrátil k práci vysokoškolského pedagoga, vedl Katedru výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde působil i jako proděkan, ale také se v roce 1992 zásadním způsobem spolu s Ivanem Rullerem a Vladimírem Preclíkem zasloužil o vznik Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. V roce 1997 byl Igor Zhoř zvolen děkanem. V rozhovoru s malířem Petrem Veselým, který na výtvarné fakultě působil jako proděkan, se dozvídáme řadu dílčích detailů.

V závěru roku 2024 vydala Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity knihu Radka Horáčka a Markéty Peringerové Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997, která uvádí Zhořovu teoretickou práci v oblasti volného umění, jeho spolupráci s Domem umění města Brna, jeho podíl na vzniku Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a hodnotí i jeho pedagogické působení. K datu 9. března 2025, kdy uplyne sto let od narození této významné osobnosti, bude na Zhořově domě odhalena pamětní deska, která připomíná také jeho otce, spisovatele Antonína Zhoře. Ale sám Igor Zhoř se svým pohotovým smyslem pro humor by asi nebyl rád, kdybychom na jeho práci vzpomínali s přehnaným patosem. Proto se rozloučíme připomínkou, jak v knížce Proměny soudobého výtvarného umění citoval text Ladislava Nováka:

Před Rájem od Bosche
drž v dlani vlaštovku.