Zastávejme se druhých, zvolme si laskavost, vybízí k boji proti kultuře strachu sociální psycholožka

Čtěte také

Dav rozpouští odpovědnost i osobnost. Začnete se chovat jako někdo jiný, říká klinický psycholog Ptáček

„Resilience, tedy odolnost, je nějaká kompetence, kterou jsme dostali do vínku. Každý ji máme trochu jinou, někdo je odolnější, někdo zranitelnější,“ pokračuje psycholožka.

Důležité však je, že každý člověk se odolnosti může učit, pracovat na sobě a zdokonalovat se. „Tak jako posilujete svaly, podobné je to i s resiliencí.“

Názor, že mladší generace tzv. sněhových vloček je křehčí než jejich předchůdci, socioložka nesdílí. „Setkávám se s mladou generací hodně a nepřijdou mi méně odolní, horší než ročníky předtím.“

„Umí být mimořádně odolní například na sociálních sítích a snést neuvěřitelnou zátěž v různých situacích, v jiných jsou zase křehcí. Například to, že této generaci zavřeli školu v době covidu, a nemohli se tak stýkat se svými vrstevníky, zvládli s bravurou.“

Čtěte také

Generace Z, snowflakes, app-generation. Jsou křehcí, když ale v něco věří, tak jdou do ulic a bojují za to, popisuje vědkyně

Každá společnost se může rozhodnout, které kvality upřednostní, připomíná psycholožka. „Tedy jestli budeme ti laskaví, milí, usměvaví, nebo jestli budeme ti naštvaní. To je věc našeho rozhodnutí, protože nejsme ve vleku našich emocí a za své emoce si do velké míry můžeme sami.“

Někdo má samozřejmě rozhodování těžší, upozorňuje psycholožka. „Třeba proto, že dostal do vínku negativní afektivitu, negativní temperament a dá mu zatraceně hodně práce, aby se předělal společensky přijatelným způsobem a občas se usmál nebo zaradoval nad něčím.“

Pandemický lockdown je jako let na Mars

Na pomoc v pandemické době přišly vhod poznatky z tzv. kosmické psychologie. „Byli jsme jedni z mála, kteří měli data o tom, jak se chová skupina v izolaci, a to bylo velmi dobře přenositelné v době covidu. Objevovalo se na internetu i to, že si máme toto období představit jako let na Mars nebo jinou planetu.“

„Tedy že jsme v mimořádně nepřátelském prostředí vesmíru, kdy – pokud si rozhádáme posádku – nás vykopnou do volného prostoru a podobně.“

Čtěte také

Stigma duševního onemocnění se pomalu vytrácí. Napomohl tomu i covid, míní psychoterapeutka Votavová

Dlouhotrvající období nejistoty, strachu a úzkosti může vést k vytvoření kultury strachu ve společnosti. „Pro ni je typická obrovská nedůvěra vůči důležitým institucím, společenskému uspořádání, demokracii a vůči systému obecně, která pak rozkližuje společnost.“

„Navíc jsme v informační válce, takže tlak na to, aby se rozklížila společnost, a nejen česká, je obrovský. My mu musíme odolávat a v okamžiku, kdy někdo napadá justici, Českou národní banku nebo úřad prezidenta, tak se musíme ptát, o co takovému člověku jde.“

Proti rozkližování společnosti prý můžeme účinně bojovat tím, že se zastáváme lidí a institucí, jak na sociálních sítích, tak na ulici. „Tedy že to prostě nenecháváme být, protože být lhostejný k něčemu je pohodlné a někdy i sebezáchovné. Zastat se někoho je velký výdej energie a vlastního potenciálu, ale je to potřeba.“

„Naše společnost se sama sebe strašně málo zastává. Poprosila bych tedy, abychom se zastávali druhých. Nebuďme jen ti, kteří přihlíží a neudělají nic, protože pak se podílíme na zlu,“ vyzývá sociální psycholožka Iva Poláčková Šolcová.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Renata Kropáčková.