Zemřel režisér Juraj Jakubisko. Poslechněte si ho v rozhovoru Radiožurnálu
Když po něm v dětství stříleli, přirovnával kulky ke kapkám vody. A první akt prý nakreslil v 16 letech. Řeč je o známém slovenském režisérovi Juraji Jakubiskovi. Proč odložil šály a nosí už jen klobouk? A jak se připravuje na natáčení filmu Slovanská odysea? Také na to se ho ve vysílání Hosta Radiožurnálu zeptal moderátor Petr Král.
„Měl jsem nádherné dětství, protože jsem si válku neuvědomoval,“ vzpomíná Juraj Jakubisko. Dítě si podle něj smrt příliš nepřipouští. „Vnímal jsem okolní svět jako krásný, ne jako nebezpečný,“ popisuje.
„Maloval jsem jako Picasso,“ pokračuje ve vzpomínání s nadsázkou. „Všichni jsme byli v dětství výtvarně naladění nebo psali přítelkyním básničky, ale jen někomu to zůstalo,“ zmiňuje Juraj Jakubisko s tím, že s malováním pokračoval na umělecké škole.
Před rokem podstoupil transplantaci. „Získal jsem české srdce od dárce z Prahy,“ popisuje. Přiznává však, že nový orgán se v jeho pohledu na svět nijak zvlášť neprojevil. „Ani ho necítím. Je to takový zázrak,“ tvrdí.
Smrti se prý nebál. „Všechny moje filmy se jí dotýkají. Bral jsem ji jako něco tajemného a magického. Dává mi naději, protože ne každý umírá nešťastný,“ zamýšlí se.
Jak vnímá roli hudby ve filmu? A proč při natáčení rád spolupracuje se svou manželkou? Také to se můžete dozvědět z audio záznamu rozhovoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
