Žirafa Sophie je takový český Krteček, znají ji všechny francouzské děti. Bodovala i v Americe

S plastovou žirafou Sophie vyrůstají francouzské děti už přes 60 let. Je bílá, má hnědé flíčky a měří 18 centimetrů, popisuje průvodkyně Marie-Pascal.

„Má dlouhé nohy, které jsou snadno uchopitelné. Vyrábí se z elastického plastu. Děti hračku cucají a žvýkají. Hrají si s ní ty nejmenší. Všechny děti ve Francii vyrůstají se Sophie.“

Tu žirafu měly snad všechny děti

Marie-Pascal pracuje v muzeu hraček v městečku Poissy na pařížském předměstí. Dnes neprovází jen mě, ale i skupinu středoškolských studentek. Většina z nich si s žirafou Sophie taky hrála, potvrzuje Kadija:

„Taky jsem ji měla doma. Je to hračka pro děti od šesti měsíců tak do dvou let. Když ji zmáčknete, tak vydává zvuky.“

Čtěte také

I beze slov dokáže oslovit děti na celém světě. Krteček slaví šedesátku i v Německu

Žirafa Sophie měla několik předchůdkyň Zoé, Chloé a Monu. Ani jedna z nich ale neměla příliš velký úspěch. Prorazit se podařilo až Sophie v roce 1961. Dnes se prodává ve více než 70 zemích světa. Velký úspěch zaznamenala třeba ve Spojených státech. Z Ameriky se zase do světa dostal plyšový medvídek teddy bear:

„Přišel na svět v roce 1910 potom, co americký prezident Theodor Roosevelt při lovu ušetřil samici medvěda. Výrobce hraček pak dostal nápad vyrobit plyšáka, který by připomínal toho skutečného medvěda. Zeptal se Roosevelta, jestli by si mohl vypůjčit jeho jméno a pojmenoval ho Teddy. A tak vznikl teddy bear, plyšový medvídek, který se dostal do celého světa.“

Proměny v toku let

V muzeu hraček na pařížském předměstí mají taky velkou kolekci panenek. Jedna z nich úpěnlivě volá máma.

„Ještě na konci 19. století panenky připomínaly dospělé, hlavně maminky. Výrobci hraček ale postupně pochopili, že by bylo lepší, kdyby vypadaly dětsky, protože si s nimi hrají hlavně děti. Panenky tím pádem omládly a získaly podobu dívek nebo chlapců. Děti se s nimi mohly lépe ztotožnit,“ říká průvodkyně Marie-Pascal

Vojenská propaganda

V 19. století Evropou zmítalo několik válek. I to mělo vliv na hračkářský průmysl. Děti dostávaly malé olověné i dřevěné vojáčky nebo uniformy a napodobovali muže, kteří odcházeli do války:

Čtěte také

Má svoji laboratoř, bohatou garderobu i vlastní letiště. Přesto je návštěva sídla Dědy Mráze zážitek jako z pohádky

„Až do prusko-francouzské války v roce 1870 byly francouzské uniformy nahoře tmavě modré a dole červené. Armáda ale postupně došla k tomu, že červené uniformy zrovna nepomáhají vojákům se skrývat v přírodě. Začalo se proto používat nejdřív modré a pak zelené oblečení. Je na tom vidět i změna způsobu vedení války. V 18. století proti sobě pochodovaly šiky vojáků. Ve 20. století se vojáci skrývali, kamuflovali a snažili se využít momentu překvapení.“

I dospělí si rádi hrají

Některé hračky byly původně jen pro dospělé. V muzeu nedaleko Paříže vystavují například laternu magiku. Líbil se i Králi Slunce, upřesňuje průvodkyně Marie-Pascal.

Ludvík XIV.|foto:Hyacinthe Rigaud, Shutterstock, Courtesy Everett Collection

„Laterna magika je vynálezem renesance. Přístroj obdivoval i Ludvík XIV. Na zdi mu promítali obrázky a do toho mu vyprávěli příběhy. Dá se říct, že to byl vlastně zrod kinematografie. Na zámek ve Versailles jezdili obchodníci, kteří vyprávěli příběhy, a královi se to líbilo. V 19. století se tyto promítací přístroje zmenšily a zlevnily, takže se z nich staly hračky pro děti.“

„Nejraději bych se sem přestěhovala. Tolik jsem se toho tady dozvěděla, o původu plyšových medvídků i o tom, že se panenky Barbie vyrábějí už od roku 1959.“

Učitelce Sandrine je 53 let a do muzea hraček přišla i se svou třídou. Ani s hraním se to ale podle ní nesmí přehánět. Proto svým studentkám přichystala po exkurzi malý test.