Změna klimatu jako hra? Lidé si díky prožitku pamatují věci déle, než když informace přijímají pasivně, uvádí herní vývojář

Petra Jelínková pracuje dvacet let v oboru informačních technologií jako vedoucí vývoje různých aplikací a produktů. Díky zadání vytvořit digitální produkt o ESG (udržitelné a odpovědné chování firem, zkratka odkazuje k anglickým slovům Environmental, Social, Governance), se před časem dostala do nové skupiny lidí a k problematice změny klimatu. Jen studium vědeckých materiálů ji ale při práci příliš neoslovovalo.

„Neměla bych to říkat, ale je to nuda. Špatně se to čte, je to dlouhé. Hledala jsem cestu, jak o tématu mluvit i se svojí společenskou bublinou, která ho nemá v oblibě. Není to věc, o které bych si povídala u piva.“

Potom objevila hru Klimatická mozaika. V roce 2015 ji pro studenty vymyslel francouzský pedagog Cédric Ringenbach a od té doby si ji „zahrálo“ kolem milionu lidí ve 130 zemích na světě a byla přeložena do víc jak 45 jazyků. Přesněji řečeno se totiž jedná o skupinový, zhruba tříhodinový workshop, v němž účastníci společně vykládají sety karet s vědeckými principy změny klimatu a následně si o tématu povídají.

Čtěte také

Zachycování a ukládání uhlíku do země by mohlo zpomalit oteplování. Není však řešením pro všechny

„Princip hry není založen ani tak na opatřeních, které společnost přijímá, ale na základech přírodopisu, chemie a fyziky a poměrně stravitelnou formou vysvětluje to, co se na Zemi děje. Nedává doporučení, co máme dělat, ale umožňuje nám identifikovat se s tím, že je to reálné, že se to děje, že není potřeba pochybovat. A že se s tím dá něco dělat,“ upřesňuje Petra Jelínková.

Za další velkou výhodu hry považuje její nízkoprahovost – zahrát si ji mohou mladiství, senioři a lidé různých profesí. Hra také klade důraz na spolupráci, diskusi i nutnost dospět občas ke kompromisu.

Petra Jelínková je tzv. facilitátorkou hry neboli průvodkyní, která kontroluje průběh workshopu a dává zpětnou vazbu k reakcím účastníků. Klimatickou fresku už v Česku absolvovali studenti středních škol, zaměstnanci radnic, firem a široká veřejnost. „Poptávka je obrovská a roste i komunita facilitátorů,“ říká. Současná stovka se podle jejích odhadů může do roka rozrůst i dvojnásobně.

Robovčela ve finále Apple Design Awards

Letošní finále prestižní soutěže Apple Design Awards 2023 přivítalo v kategorii Společenský přesah i české herní studio Charles Games s jejich počítačovou hrou Beecarbonize.

„Je to strategická karetní hra, kde oponentem hráčů je klimatická krize,“ shrnuje sturčně princip hry Lukáš Kolek, její spoluautor a ředitel Charles Games. Digitální formát hry podle něj umožňuje nad problémem změny klimatu uvažovat na makroúrovni, vážit a kombinovat různé způsoby, jak ho řešit, přičemž hra dokáže nastolit celou řadu různě komplexních scénářů a dát okamžitou zpětnou vazbu na hráčova rozhodnutí.

Čtěte také

Zastavit stoupání hladiny moří už momentálně nelze. I tak se teď musíme snažit emise snížit, upozorňují američtí oceánografové

Člověk si ji může zahrát kdykoli – a kdekoli. „Jedna z výhod digitálních her s přesahem je, že je lze snadno dostat ke globálnímu publiku,“ připomíná Lukáš Kolek. Právě společenský přesah hry, která je v angličtině, ale lokalizovaná i v češtině, se líbil i porotě Apple Design Awards.

V minulosti vytvořili ve studiu Charles Games hry s historickým a vzdělávacím obsahem jako například Svoboda 1945: Liberation nebo Attentat 1942. K tématu klimatické krize mají spolupracovníci Lukáše Kolka prý osobní vztah. Na vývoji Beecarbonize ovšem úzce spolupracovali se společností Člověk v tísni na základě expertních materiálů o změně klimatu.

Sám Lukáš Kolek vyučuje téma vývoje počítačových her na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a opírá se o vědecké výzkumy o možných přínosech gamifikace složitých společenských témat.

„Podle aktuálních vědeckých dat má herní způsob zobrazování [změny klimatu], pozitivní dopad na to, jak se lidé můžou o to téma zajímat, co si umí ze hry nebo workshopu přinést. Hra také umí dostat téma k jiným demografickým skupinám než noviny nebo pořady,“ říká. V průvodních materiálech ke hře Beecarbonize například stojí, že ji mohou hrát i hráči, které téma změny klimatu až tolik nezajímá.

Změna klimatu hrou: virtuální problém, nebo hlubší prožitek?

Nehrozí ale, že závažnost této problematiky forma hry zbagatelizuje a lidé změnu klimatu přestanou považovat za reálnou? Jak Lukáš Kolek, tak Petra Jelínková si myslí spíše opak.

Čtěte také

Výroba vody z pouštního vzduchu? MAGDA českých konstruktérů to dokáže i bez elektřiny

„Jsem příznivec toho, že se člověk učí lépe prožitkem než pasivním konzumováním obsahu. Navíc funguje energie skupiny, která musí spolupracovat nebo někdy vytvořit kompromis. Každé skupině vyjde Klimatická mozaika jinak, pokaždé je to unikátní. Vede to k daleko silnějšímu uvědomění si problému,“ myslí si Petra Jelínková.

„Lidé mají různé představy, jak [změny klimatu] řešit, v Beecarbonize mají možnost vidět nebo si ozkoušet, zda by to fungovalo,“ namítá zase Lukáš Kolek. A zmiňuje nedávný výzkum svého univerzitního pracoviště o efektivitě frontální výuky versus workshopu spojeného s hrou.

Vyšlo z něj, že po skočení workshopu byly znalosti testovaných skupin zhruba na stejné úrovni. Avšak měsíc po workshopu si jeho účastníci pamatovali z tématu mnohem více než lidé, kteří k němu dostali jen frontální výklad.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová.