Kameny zmizelých na Pernštýnském náměstí - rodina Weinerova

Domu čp. 79 na Pernštýnském náměstí se dlouhá léta říkalo „U zlatého beránka“. Za první republiky zde žili Rudolf a Růžena Weinerovi. Měli tři děti, dvě dcery Vlastu a Helenu a syna Emila. Emil byl z dětství zdravotně postižený a zemřel ještě před válkou v roce 1931.

Weinerovi Růžena Rudolf a jejich děti Vlasta a Emil|foto:Šárka Kuchtová, archiv Martina Pěkného

Weinerovi byla věřící židovská rodina, pravidelně navštěvující synagogu. Růžena Weinerová, rozená Jelínková, měla  v domě na náměstí obchod se smíšeným zbožím. Rudolf zastupoval tehdejší Škodovku a prodával odstředivky na mléko. Za obchodem jezdil po kraji na legendárním motocyklu Indián.

Spory mezi manžely Weinerovými přicházeli v sobotu, kdy pevně věřící Růžena chtěla držet šábes, ale Rudolf, ve víře podstatně vlažnější, preferoval otevřený obchod i v tento den.

V prvním patře domu byly byty, které Weinerovi pronajímali, většinou hercům pardubického divadla, mimo ně ale i jistému Františkovi Pěknému. Tento mladík dozajista pěkný byl, když okouzlil i dceru pana domácího - mladičkou Vlastu. 

František a Vlasta Pěkný a jejich syn Milan|foto:Šárka Kuchtová, archiv Martina Pěkného

Rodina ale s takovouto známostí s nežidovským nemajetným chlapcem nesouhlasila. Rodiče dokonce poslali Vlastu na nějaký čas do Vídně, aby na toho nevhodného chlapce zapomněla. Ale nic nebylo platné! Vlasta, nedbaje trestů ani vyhrožování, s Františkem utekla. Rodina ji zavrhla a nestýkala se s ní až do narození prvního syna Milana.

Vlastě a Františkovi se narodil v roce 1935 syn Milan

Rodina nakonec Františka přijala, získal si jejich náklonost poté, co se po zavedení protižidovských opatření v protektorátu odmítl s Vlastou rozvést. Jako jedinou ji tak ochránil před transportem do Osvětimi.

Otec Rudolf byl za nedodržování povinnosti nosit židovskou hvězdu zatčen, poslán do koncentračního tábora Flossenbürg a 1.7.1942 zastřelen při pokusu o útěk.

Helena Weinerová ve svatebních šatech, které na obřad neoblékla|foto:Šárka Kuchtová, archiv Martina Pěkného

Sokolka Helena

Nejmladším členem rodiny byla Helena Weinerová, narozena v roce 1914. Byla to krásná hodná dívka a nadšená Sokolka. Ze Sokola byla ale z rasových důvodů vyřazena a ze stejných důvodů se neuskutečnila její plánovaná svatba. Zůstala jen fotografie Heleny v již ušitých svatebních šatech. Růžena s dcerou Helenou byly odvlečeny transportem z Pardubic v prosinci 1942 a už v lednu 1943 zavražděny v Osvětimi.

Vlasta byla smíšeným manželstvím chráněna, do Terezína by šla později, byla ovšem znovu těhotná. V roce 1943 se jí narodil druhý syn Tomáš, do transportu proto byla poslána až v únoru 1945. To už byl František v pracovním táboře a Vlastě nezbylo, než nechat jejich dva syny u německé sousedky. Ta je později předala příbuzným Františka, kteří je odvezli na Moravu. 

Vlasta se v Terezíně dostala do krejčovské dílny, tou dobou už transporty na východ nejezdily a Vlastě se vyhnula i nákaza tyfu. V květnu 1945 si pro ni František do Terezína přišel a společně se vydali pro děti. Pěšky, do 300 kilometrů vzdáleného Úsova u Mohelnice.

Vlasta a František Pěkný s dětmi Na Příkopech|foto:Šárka Kuchtová, archiv Martina Pěkného

Po válce

Vlasta se už po válce do Pardubic nevrátila, z přátel jich ve městě mnoho nezůstalo a z rodiny vlastně nikdo, během holokaustu zahynulo 40 jejích příbuzných. O dům U zlatého beránka časem přišla a rodině byl vrácen až po roce 1989.

Dnes je v domě čp.79 na Pernštýnském náměstí Krajská knihovna. Její předválečné majitele připomínají jen tři dlažební kostky. Náhodní kolemjdoucí musí sklonit hlavu, aby si jejich jména přečetli. Tato úklona by měla být symbolickým projevem úcty těm, kterým na hrob květinu ani kamínek položit nemůžete.

8 fotografií