510 let od smrti Jeronýma Savonaroly
Podobně jako mají Češi Mistra Jana Husa, je v Itálii kazatel, který usiloval o očištění mravů církve i společnosti a skončil na hranici. 23. května uplyne 510 let od smrti Jeronýma Savonaroly.
Jeroným, nebo také Girolamo Savonarola, byl mimořádnou osobností, která zazářila do druhé poloviny 15. století, kdy se církev ocitá uprostřed renesanční zhýralosti. Mladý dominikánský mnich zakouší, že je to v ostrém rozporu s jeho poznáním, jak následovat Krista.
Pokračuje převor pražského konventu dominikánů Romuald Rob:
"Girolamo Savonarola se snažil ze všech sil reformovat církevní život především ve svém klášteře San Marco ve Florencii, kde se stal převorem. Ale také usiloval o očištění společnosti - v tom možná bylo trochu neštěstí, jak tomu bylo vždycky v dějinách církve, kdy se spojovala ona duchovní moc se světskou mocí, ať už pozitivním směrem nebo negativním směrem, vždycky to nedopadlo šťastně."
Do dějin se Savonarola zapsal jako kritik renesančního umění.
"Já bych právě zůstal u toho vyjádření, že byl kritikem renesančního umění nikoli odpůrcem. On sám byl člověkem, který psal básně, který ve svém klášteře svatého Marka ve Florencii měl architekty a umělce, ale co kritizoval, byla ona zhýralost umění, která vedla lidi k mravní zkáze. Čili v tomto smyslu byl zastáncem očištění umění právě od těch nánosů, které nevedly k povznesení člověka, ale naopak k jeho pádu."
Savonarola kázal především ve Florencii proti úpadku mravů a prorokoval blížící se poslední soud a obnovu církve. Papež Alexandr VI. Savonarolu roku 1497 exkomunikoval pro herezi. Když to Savonarola ignoroval, byl městskými úřady zatčen, mučen, oběšen a nakonec posmrtně upálen.
Když bychom se dnes začetli do díla tohoto renesančního myslitele, zjistili bychom, že zdaleka není poplatné své době. Pozoruhodná je například jeho poslední meditace nad žalmem Miserere, kterou napsal vpředvečer své popravy:
"Vidíme z toho textu, že Girolamo Savonarola se nachází v obrovské temnotě, nejen vnější, protože je ve vězení a čeká druhý den na svou popravu, ale také v jakési temnotě vnitřní, zmítá se, je exkomunikovaný, vyloučený z řádu a zbavený jakékoliv útěchy. V této obrovské temnotě a vnitřních pochybách hledá právě to zakotvení ve světle a má naději - to bych řekl, že je takový vzkaz, jak se dnes říká 'message', pro dnešního člověka, který se zdá být utopen v současném světě beznaděje."
Jeroným Savonarola byl jistě komplikovanou osobností. Na jeho osudu se podepsali především rozpory doby, ve které žil. To, co ale zůstává jako poselství, je jeho nesmírné úsilí dosáhnout ryzosti přes všechny překážky světské i duchovní.
