60 let Katolického týdeníku v kostce
Katolický týdeník oslavil šedesátiny. Na úterní slavnostní bohoslužbu do baziliky sv. Markéty v Praze-Břevnově přišli současní i někdejší redaktoři, spolupracovníci a přátelé, aby si připomněli šedesátiletou, v některých obdobích i velmi pohnutou historii tohoto církevního periodika.
Slavnostní bohoslužbě předsedal biskup Václav Malý a hned v úvodu řekl, že při ní budeme vzpomínat na všechny, kteří do katolického týdeníku v různých dobách přispívali.
Václav Malý: "Poděkujme za všechno to dobré, co se podařilo, poděkujeme za to, pokud byli čtenáři povzbuzeni tím, co bylo v katolickém týdeníku napsáno, a odevzdáme Pánu Bohu i všechno to, co bylo slabé a nedostatečné..."
Katolický týdeník se původně nazýval Katolické noviny a založili je před šedesáti lety sami komunisté. Chtěli církev rozdělit, postavit věřící a kněze proti biskupům a vytvořit národní církev podřízenou státu. Jak říká historik Jaroslav Šebek, už na začátku existence bylo přítomné stigma kolaborace části církve s komunistickým režimem.
Jaroslav Šebek: "Dá se říci, že ta první zakladatelská léta jsou asi tím nejhorším obdobím v dějinách Katolických novin. Vycházely články, které vesměs vyjadřovaly loajalitu katolických kruhů vůči komunistům a dá se říci, že v podstatě neplnily účel nějakého katolického periodika, ale byly periodikem režimním."
Například Katolické noviny z 50. let měly na titulní straně portrét masového vraha Stalina. Objevovaly se také články Antonína Zápotockého, který neváhal označit Krista za Spasitele dělnické třídy. Pro dnešního čtenáře to jsou šokující fakta.
Jaroslav Šebek: "Já myslím, že svým způsobem dějiny Katolických novin kopírují vztah mezi státem, církví a společností v jeho proměnách. Asi nejhvězdnější etapou Katolických novin je období Pražského jara do začátku normalizace, kdy se Katolické noviny skutečně staly tribunou, kde se mohlo svobodně diskutovat jak o osudech katolické církve i v období po roce 1948 a současně se tam objevila řada článků, řada reflexí i teologických Druhého vatikánského koncilu a jeho aplikace do podmínek místní církve - tedy církve v českých zemích."
V 70. letech přichází šedá normalizační tvář novin, které oscilují mezi otevřenou kolaborací a přitakáváním režimu. Zlom pak přichází po Sametové revoluci, v roce 1990 začíná vycházet Katolický týdeník. Už se nepotýká s problémy se vztahem k režimu ale spíš s hledáním tváře v současném církevním spektru. Jak by měla vypadat budoucnost novin, říká šéfredaktor Antonín Randa.
Antonín Randa: "Myslím, že Katolický týdeník by měl zůstat lidovým čtením, to znamená, že byl měl oslovovat široké vrstvy čtenářů, o jeho obsahu by neměli rozhodovat lidé z vedení nebo z majitelů nebo řekněme šéfredaktor, ale mělo by to reflektovat skutečný život církve. To znamená, že témata, která se tam objevují, by měla být o životě, o tom, co lidi trápí, co je těší a myslím si, že když to tak půjde, tak to bude výborné."
