Bílá kniha církve očima Jaroslava Šebka
Před dvaceti lety panovala v naší společnosti atmosféra velkých očekávání od církví. Po relativně krátkém čase ale vyprchala a obraz (především katolické církve) se začal měnit. Stejně se měnilo i vnímání dalších institucí, především politických. Jakým vývojem tedy čeští katolíci prošli? Tuto otázku si klade takzvaná Bílá kniha církve. Hovoříme o ní s historikem Jaroslavem Šebkem.
Má Bílá kniha církve šanci překročit zdi kostelů a vyvolat obecnější debatu o působení církví v posledních 20 letech?
Já si myslím, že tu šanci má, ale musí se tato diskuse uchopit za správný konec, to znamená, zapojit co nejširší okruh diskutantů.
V čem je Bílá kniha církve příliš milosrdná?
Já bych řekl, že je milosrdná v tom, že kapitolu o problematických místech zredukovala na pouhých 5 stránek.
Co by se k nim mělo přidat?
Já bych neřekl přidat. Řekl bych více rozpracovat důvody a příčiny negativních jevů, o kterých se tam zmiňuje.
Zkoušky, kterými procházely církve za komunismu, byly diametrálně odlišné od výzev, které před ně nastolila svoboda. Nakolik z celkového hlediska církve obstály v tomhle období?
Já musím říct, že v tomto směru jsem poměrně pozitivně naladěn. Myslím si, že úvahy o tom, jak církve zklamaly, nemají často reálné opodstatnění. Protože si můžeme samozřejmě klást otázku: a kdo tedy obstál z elit a z institucí, které najednou v roce 1989 byly vrženy do zcela nové situace? Samozřejmě, jinou otázkou je, jak se církev snažila hledat svoje místo, svoji novou identitu v období po roce 1989. Tam si samozřejmě kladu nejednu otázku. Ale právě Bílá kniha a diskuse kolem ní může nakonec nastartovat proces nějaké diskuse a hledání nové identity katolicismu. Myslím si, že nakonec může být Bílá kniha poměrně dobrým odrazovým můstkem k tomu, aby se perspektivy před ní otevřely v lepším světle.
