20 let studentské farnosti u Salvátora
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu si na slabou návštěvnost rozhodně stěžovat nemůže. Zdejší studentská farnost je v nábožensky vlažné české společnosti zcela výjimečná, protože se v ní scházejí vedle mladých věřících i lidé nejrůznějšího uměleckého a filosofického zaměření. V těchto dnech si připomíná 20 let svého trvání.
Akademickou farnost Nejsvětějšího Salvátora zřídil svým dekretem z 1. února 1990 tehdejší kardinál František Tomášek. Za tu dobu se stala centrem mnoha duchovních i kulturních aktivit, jakož i mezináboženského dialogu. U příležitosti každoročních konferencí Fórum 2000 sem našli cestu židovští rabíni, buddhističtí mniši, irácký imám i tibetský dalajláma. Za posledních 20 let se u Salvátora nechalo pokřtít téměř 1000 dospělých a stejný počet lidí navštěvuje pravidelně i nedělní bohoslužby. Hlavní zásluhu na tom bezesporu má rektor kostela prof. Tomáš Halík, který otevřel dveře kostela světu. Vzpomíná Jan Jandourek, který byl ve farnosti kaplanem počátkem 90. let:
„Jedou přijela televize a chtěla natočit Tomáše Halíka při velikonočních obřadech. Jenže byla hluboká zima, venku ležel sníh a do Velikonoc hodně daleko. Nicméně všichni se navlékli do příslušných rouch, vyšli v záři televizních reflektorů na nádvoří Klemenitna a zapalovali velikonoční svíci. Byl to takový zážitek postmoderních křesťanství. Prozrazovat bych ho asi neměl, ale když se řekne příhoda od Salvátora, tak já si vybavím vždycky toto.“
K tradičním událostem v životě farnosti patří mimo jiné tzv. Popelec umělců, tedy setkání kumštýřů různých oborů, směrů a generací k meditativnímu zastavení za začátku postní doby. K pravidelným účastníkům patří i hudebník Jiří Stivín.
„Už od nepaměti hraji s varhaníkem a cemballistou Robertem Hugem, který je u Salvátora regenschori. Ten mě k tomu navedl. Vždycky jsem chodil rád hrát na mše do kostelů a on mi jednou řekl: Tak si pojď tam zahrát. Nyní tam hraji skoro pravidelně jak na popelce, tak na Vánoce i Velikonoce. Já mám velice rád tu atmosféru kolem kostela i kolem křesťanství, přestože nejsem žádný ortodoxní katolík.“
Kostel Nejsvětějšího Salvátora sídlí v areálu bývalé jezuitské koleje Klementinum, kde dnes sídlí Národní knihovna. Jeho historie je proto už po staletí spojená se studentským prostředím: ještě před založením Karlovy univerzity zřídili dominikáni v jeho sousedství bohoslovecký seminář a postupně přibývaly další školy. Zdi kostela pamatují například obrozence Bohuslava Balbína nebo Josefa Dobrovského, matematika Bernarda Bolzana, ale také proslulého paliče knih Antonína Koniáše. Jako studentský kostel fungoval Salvátor s obtížemi i za komunismu.
