Adam Drda: Já nechci být primátorem aneb Dědictví po Bémovi…
Zkouším si to představit: prší, je páteční dopoledne, sedím po ránu v županu u kafe, jsem veřejně známá osoba, ekonom, právník nebo nezkompromitovaný politik, mám názory, které jsou tak nějak pravicové.
Najednou kdosi zvoní, otevřu a před prahem přešlapují dva pánové. Z drahých pršiplášťů jim kape voda, všimnu si špičatých krokodýlích polobotek, za plotem zaznamenám BMW, takové to jako terénní, ale ne doopravdy, značka třeba ODS 1111.
„Sme vám přišli nabídnout, jestli nechcete bejt náš lídr,“ řekne ten menší a tlustší chlapík a dodá: „Deme jako vod pražskejch vobčanskejch demokratů, že byste moh bejt primátor třeba. Něco by vám z toho káplo, to je jasný.“
Když nechápavě zírám, ten druhý ho odstrčí a zkusí to jinak: „My jsme emisaři ODS, pražské, přišli jsme formou osobní návštěvy tlumočit nabídku politického charakteru, zda byste tedy neměl zájem… Aha neměl. Tušil jsem to.“
Pak vytáhne notýsek, přeškrtne moje jméno a řekne, teď už přirozeně - „Promiňte, to víte, časy jsou zlý.“ A ke společníkovi: „Tak jedem. Teď k Břízovi, k tomu ze Sparty.“ Odjedou a já tam furt stojím, pusu dokořán, na hlavu mi kape.
Třeba to takhle fakt může vypadat. Podle sobotních Lidových novin pražská ODS ještě v pátek odpoledne hledala někoho, koho by mohla v podzimních volbách postavit jako možného budoucího primátora (jak už zmíněno, píše se roztomile, že „vysílala emisary“).
Padala v minulých dnech spousta jmen, mj. někdejšího ředitele zoo Petra Fejka, herce a senátora Tomáš Töpfera, šéfa záchranky a senátora Zdeňka Schwarze, ekonoma Miroslava Zámečníka, manažera hokejové Sparty Petra Břízy.
Kdo byl skutečně a za jakých okolností osloven, nevíme, jak to dopadlo se dozvíme dneska, ale z novin vycházela zřetelná zpráva: o místo lídra pražské ODS není zrovna rvačka.
Beru tu informaci, která se opakuje i na různých internetových serverech, jako normální čtenář. Co se mi tím sděluje?
Za prvé z toho vyplývá drtivá porážka, s kterou se dopředu počítá. Ať už pražská ODS představí kohokoli, bude to kandidát, vzešlý z nouze, nikdo, kdo by měl přirozený respekt, jako exguvernér Zdeněk Tůma (za TOP 09).
Šéf pražské ODS Boris Šťastný sice tvrdí, že strana postupuje podle plánu a ještě před pár dny sliboval dnešní typicky kultivovanou politickou pařečí Pražanům „superlídra“, ale věřit se tomu dá těžko, leda by měl plán, počítající s chaotickým úprkem (stačí si přečíst zmatené výroky Šťastného kolegů).
Za druhé z toho vyplývá potvrzení: pověst pražské ODS je po primátorování a vůbec působení Pavla Béma a spol. tak děsná, že s ní chce mít jen málokdo cokoli praktického do činění. Chtělo by se vám do jednoho pytle s „muži jančíkovského typu“?
Do prostředí, o němž každou chvíli slyšíte, že v něm soukromý byznys a politika prorostly do té míry, že to připomíná divokou polovinu devadesátých let?
Za třetí z toho vychází strach: obava, co po volbách ještě vyleze najevo, nejen pokud jde o notoricky známé „causy“ jako Opencard a Tunel Blanka. Chtělo by se vám zrovna tyhle věci převzít a řešit je?
Stav ODS – celkově, ne jen v Praze – je zřejmě kritický, její pád jako by trval. Vedení strany není buď schopno nadcházející pražské Waterloo odvrátit – anebo mu z nepochopitelných příčin uniká, že souboj o Prahu je pro budoucnost občanských demokratů naprosto klíčový, nejen proto, že hlavní město je luxusní výkladní skříň.
S TOP 09 je sice ODS ve vládní koalici, ale je jen otázka krátkého času, kdy se ty dvě strany budou muset proti sobě vymezit, protože se obracejí na stejný typ lidí.
Pražané teď budou volit úplně jinak než do Sněmovny, nebudou se rozhodovat podle toho, jestli se bojí Paroubka, ale jednoduše na základě nespokojenosti se stavem města. Jestli TOP 09 na podzim v Praze s přehledem vyhraje a magistrát pod její správou začne normálně fungovat, bude to pro ODS totéž, co namydlené schody.
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
