Adam Drda: Ostudná Blanka
Jako laik nedovedu posoudit, kdo může za poslední propady při stavbě tunelu Blanka, přesto mi přijde, že by se pár věcí mělo důsledně prověřit. Například: v březnu se objevily zprávy (na základě reportáže České televize), že stavba nemá dostatečný odborný dozor, že místo cca šedesáti kontrolorů jich na práce dohlíží čtrnáct.
Všichni zodpovědní to tehdy vehementně popřeli - a pokud by se teď ukázalo, že lhali, pak je to průšvih obřích rozměrů.
A nejen průšvih Metrostavu, nýbrž i pražského magistrátu. Radní hlavního města se při každém maléru tváří jako neviňátka, přivedená v úžas neprofesionalitou té či oné firmy, s výjimkou primátora Béma, který se v kritických chvílích netváří nijak, neboť je obvykle na dovolené.
Skoro se zapomnělo, že ti lidé jsou politici, zvolení do funkcí proto, aby zařizovali co nejlepší správu obce. Mnozí z nich by měli být stejně jako ve středověku spuštěni v koši do Vltavy a pořádně vykoupáni.
Tunel Blanka představuje sám o sobě politické selhání a chovám k němu od počátku značnou nechuť. Za prvé mám po přečtení mnoha článků podezření, že je ta stavba nedomyšlená, ve stávajícím rozsahu zbytečná a dokonce škodlivá.
Za druhé se zdá, že je strašivě předražená. A za třetí mne rozčiluje, že to, proti čemu za komunismu demonstrovaly ve Stromovce alespoň desítky lidí, se po listopadu 1989 prosadilo bez větších potíží.
Tehdy se nám zdálo, že bezohlednost vůči městu a jeho obyvatelům je typickým znakem bolševického režimu. Jenže pak se ukázalo, že vychází z mentality jistého typu lidí, kteří s pádem vlády KSČ pochopitelně nikam nezmizeli.
„Betonářská lobby“ fungovala tenkrát a funguje i teď, akorát se státní podnik proměnil na akciovou společnost. Co mi ale připadá nejhorší je lhostejnost tisíců Pražanů k prostoru, v němž žijí: zatímco před listopadem si ji člověk vysvětloval tím, že mají strach z represí, teď už nenajde slovo obhajoby.
O Kaplického knihovně se hystericky diskutovalo dlouhé týdny, nejen v médiích, ale skoro všude včetně hospod – prokleté Blance věnovali Pražané zlomek téhle pozornosti.
Už teď je vidět, že tunel zničí nebo již zničil spoustu nádherných míst. Město netvoří jenom památky nebo propracované novostavby, ale spousta spontánně vzniklých zákoutí a zvláštních lokalit, které odlišují jednotlivé čtvrti a dávají jim ráz. Praha byla v tomhle směru vždycky výjimečná, pár set metrů od bulváru jste narazili na dělnické domky, zahrádky, vesnice uvnitř metropole. Jenže to inženýři, úředníci a různí další technokrati nechápou, jsou to pro ně jen parcely k betonování a zastavování.
Kvůli Blance tak zanikla třeba unikátní chatová kolonie poblíž pražského Hradu, kousek dál, pod břevnovskou Malovankou, vyrostla kvůli výjezdu z tunelu odporná křižovatka, která dorazila místo, zhyzděné už za komunistů hotelem Pyramida.
Kouzlo staré trati a zarostlých nádražních domků, na které se člověk mohl dívat z Prašného mostu, je taky pryč, Letná se proměnila v obří kráter, obehnaný ploty s výsměšnými nápisy „Blíž Pražanům“ nebo „Blíž přírodě“.
Tohle není žehrání na potíže, které provázejí každou stavbu. Protože až to celé skončí, nevznikne náhradou za ta stará místa nic dobrého ani krásného, jen jakýsi nedomyšlený „autovod“, který zhorší zplodiny na Praze 6 i na Praze 7, zasáhne Stromovku exhalacemi (i když není známo, jak moc) a jenom teoreticky -možná - odlehčí centru.
Nakonec jen drobná poznámka. Pražáci v tom nejsou sami: v Bzcenecké Doubravě na jižní Moravě se chystá podobné veledílo, tunel, který má mít asi šest kilometrů a má stát mnoho miliard. Kuriozita spočívá v tom, že povede ve volné krajině a naprostou rovinou, je tudíž úplně zbytečný. Ať žije Kocourkov L. P. 2010.
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
