Afghánské volby byly zpochybněny

Obavy, že afghánské prezidentské a provinční volby budou zmařené kvůli teroru ze strany Tálibánu, byly rychle vystřídány odůvodněným podezřením, že výsledky hlasování nebudou mít kvůli podezřením z podvodů žádnou legitimitu.

Samotný Jasíní nebyl jako kandidát důležitý, ale jeho tvrzení bohužel podporují i některé další hlasy. Samotné volby byly zejména střetem dosavadního prezidenta Karzaje s jeho bývalým ministrem zahraničí Abdulláhem Abdulláhem. Už krátce po skončení hlasování oba muži oznámili, že se považují za vítěze voleb. Samotný Abdulláh pak v sobotu Karzaje obvinil z využití státního aparátu k zfalšování výsledků v jižních provinciích. Jde o to, že podle neověřených zpráv prý hlasovalo v jižních provinciích kolem 40 procent občanů, což ovšem naprosto neodpovídá odhadům, že k urnám se dostavilo jen asi 10 procent lidí. Právě na jihu totiž bylo nebezpečí, že Tálibán zaútočí proti hlasujícím, největší, a tedy mnoho lidí raději zůstalo doma. Oněch třicet procent hlasů navíc mohly být hlasy vhozené do uren podvodem.

Právě jih byl pro Karzaje mimořádně důležitý, protože Afghánci hlasují z velké části podle etnicity kandidáta, a paštunské oblasti byly připraveny hlasovat pro Paštuna Karzaje, zatímco tádžický sever dával přednost Abdulláhovi, jehož matka patří k této národnosti.

Samotná komise zabývající se volebními stížnostmi od čtvrtečních voleb dostala přes dvě stovky stížností na neregulérnosti při hlasování. Podle šéfa komise Granta Kippena je mezi nimi 35 obvinění ohrožujících volební výsledek. Týkají se prý jak hlasování o prezidentovi, tak o provinčních radách. Nejde také o číslo konečné, protože registrované nesrovnalosti zatím pocházejí jen z Kábulu a okolí, a tak počet stížností ještě naroste.

Předběžné výsledky mají být zveřejněny až v úterý, definitivní až v průběhu září. Očekává se, že vítězem se stane Karzaj, ovšem překvapení nejsou vyloučena. Zatím také není jasné, zda vítěz, ať už jím bude kdokoli, dostane více než 50 procent hlasů, a nebo zda se bude muset konat druhé kolo, jež by připadlo až na říjen.

Spory kolem regulérnosti voleb nejsou možná z afghánského pohledu nic překvapivého, protože zde žádné skutečné a regulérní volby vlastně nikdy nebyly, a lidé často hlasují tak, jak jim řeknou výše postavení členové jejich klanů nebo manželkám jejich muži. Ovšem z pohledu mezinárodního společenství jsou velkým politickým průšvihem. Spojené státy i Evropa investovaly velké množství energie a také své důvěryhodnosti do konání tohoto hlasování a do představy, že tyto volby posunou Afghánistán vpřed. Západu se tedy bude jen velmi těžce přiznávat, že vítěz voleb, na kterém mu tolik záleželo, není legitimní.

Pokud však zůstane nad afghánskými volbami viset otazník, bude to znamenat, že velká část dosavadní práce v Afghánistánu byla a ještě bude zmařena. Jestliže západní jednotky budou chránit vládu a prezidenta, kteří budou mít v očích běžných afghánských obyvatel punc uzurpátorů, nebude v jejich očích mezi Tálibánem a Západem velký rozdíl. Přitom pro úspěch při boji proti extremistům je při tom spolupráce s místním obyvatelstvem klíčové, jak se čím dál více ukazuje ze zkušenosti, kterou si z této země západní spojenci odnášejí.

Dokonce i holubičí prezident Obama se rozhodl spolehnout se v případě Afghánistánu na zvýšení palebné síly. Až sem dorazí vojáci přesouvaní z Iráku, bude v Afghánistánu skoro 70 tisíc amerických vojáků, tedy více než trojnásobek toho, kolik zde bylo mužů před pouhými třemi lety. O nedostatečnosti čistě vojenského řešení se Obamu pravděpodobně bude snažit přesvědčit i analýza dosavadní strategie, kterou pro Obamu chystá generál Stanley McChrystal. Do této situace přichází zpráva, že pákistánský Tálibán, který utrpěl určité neúspěchy na vlastní půdě, bude do budoucna mnohem více cílit na vojáky NATO, tedy na zahraniční síly v Afghánistánu. Od amerických vojáků z Afghánistánu při tom přicházejí zprávy o tom, že navzdory vlastním značným obětem při boji proti extremistům mají jen malou podporu místních úřadů i obyvatel, a od amerických agentur pro výzkum veřejného mínění zas přicházejí zprávy o tom, že mezi řadovými Američany je afghánské tažení čím dál méně populární.

Před několika dny se jeden americký deník řečnicky ptal, zda se z Obamy nestane místo nového Franklina D. Roosevelta nový Lyndon B. Johnson - tedy prezident, jehož naděje pohřbila vietnamská válka. O tom, jestli se pro Obamu novým Vietnamem stane dnešní Afghánistán, zatím můžeme jen spekulovat, ale jak se ukazuje, nebude to zdaleka záležet jen na dobrých úmyslech nebo schopnostech amerického prezidenta, ale i na postoji jeho afghánských spolupracovníků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .