Ahmadínežád představil vládu

Právě projednávání před poslanci naplno odhalí poměrně vratkou pozici, kterou Ahmadínežád má, a to nejen tváří v tvář reformistům, ale i velké části konzervativců. Ahmadinežád se totiž bude muset vypořádat s odporem části konzervativního tábora, a to nikoli odporem z ideologických, ale především mocenských důvodů.

Amadínežád je politik vzešlý z Revolučních gard, a právě z těchto kruhů vybírá i své spolupracovníky. To se nelíbí náboženským konzervativcům, kteří ztrácejí pozice právě na úkor Revolučních gard. Jestliže tedy někteří poslanci mluví o tom, že budou některé navržené členy vlády vetovat, protože nejsou dosti zkušení, pak tím často mají na mysli hlavně jejich příslušnost ke gardám a nezakotvenost v řadách šíitských právníků a duchovních. Zejména navrhovaní ministři vnitra a tajné služby, stejně jako ministr pro ropné záležitosti, který má v rukou 80 procent zahraničních příjmů státu, jsou přímo spojeni s Revolučními gardami, a jsou nepochybně přímými nástroji prezidenta na další prohloubení vlivu jeho samotného a Revolučních gard na íránský mocenský systém.

Někteří potenciální ministři skutečně postrádají zkušenost, a jejich hlavní kvalifikací je především loajalita vůči prezidentovi. Týká se to například ministrů průmyslu a financí, kteří jsou při tom klíčoví pro jeden z nejtěžších AHmadinežádových úkolů - totiž pozvednout íránskou ekonomiku, která je ve velmi špatném stavu. Právě jmenování těchto konkrétních ministrů už do minulé vlády vyvolalo kritiku, a tak je možné, že právě přítomnost Ahmadínežádových loajalistů nakonec stáhne prezidenta dolů, protože rostoucí hospodářské problémy nakonec můžou proti prezidentovi postavit i prosté Íránce, kteří mu dosud důvěřovali.

Pozornost západních médií vyvolalo navržení tří žen do íránské vlády - pokud by tyto nominace byly schváleny, stalo by se tak poprvé od islámské revoluce. Bližší pohled na kandidátky však mnohé naděje rychle zchladí. Budoucí ministryně školství Súzán Kešavárzová má za sebou jediný rok práce na zodpovědném místě na ministerstvu. Ministryně sociální péče Fáteme Adžorlúová má za sebou korupční skandál, prosazování striktně islámského oděvu ve školách, a v poslední době se také zviditelnila prudkým odmítnutím tvrzení, že studenti zatčení při demonstracích byli ve vězení mučeni a znásilňováni. Třetí žena ve vládě, Marzíja Vahíd Dast-džerdiová, by měla být ministryní zdravotnictví, a v minulosti proslula opatřením, podle kterého má být zdravotní péče zcela segregovaná podle pohlaví, ženy tak vůbec nepřijdou do kontaktu s mužskými lékaři a naopak. Představa, že nástup žen do Ahmadínežádovy vlády znamená krok ke zrovnoprávnění, je tedy mylná.

Prezident utrpěl ještě před hlasováním o vládě důležitou porážku od konzervativců, když Nejvyšší duchovní vůdce do funkce nejvyššího soudce jmenoval Sádeka Laridžáního, bratra předsedy parlamentu Alí Laridžáního. Sádek Laridžání je členem Rady strážců a i když není reformátor, zároveň nepatří ani k lidem spojeným s Revolučními gardami. Bratři Laridžáníové také vyměnili obsazení křesel vrchního a teheránského státního žalobce.

Na soudní systém bude v následujících týdnech a měsících upnuta velká pozornost, protože zároveň začal probíhat monstrproces s více než stovkou lidí zatčených při nedávných demonstracích. Mezi uvězněnými je celá řada prominentních představitelů opozice, a tito lidé už v televizních projevech opakovně přiznali svou vinu a obvinili západní tajné služby z piklí proti Íránu, což je podle jejich přátel a příbuzných příznakem, že byli mučeni a zlomeni.

Jeden ze zatčených přímo označil za hlavního viníka nepokojů neúspěšného kandidáta Músávího. Shodou okolností se Mír Hosejn Músáví po několikatýdenní odmlce v těchto dnech opět ozval, a na svých internetových stránkách ohlásil vznik nového společenského hnutí Zelená cesta naděje. Osočení Músávího a jeho vlastní obnovená aktivita jsou tedy dva kroky k tomu, aby byl tento politik také zatčen, jak se jeho přívrženci obávají. Zatím byl zavřen jen deník Etemad-e-melli, který byl donedávna důležitým médiem odpůrců Ahmadínežádova vítězství.

Reformisté však jsou nyní v očividné defenzívě, a nezdá se, že se to v nejbližší době změní. Hlavním obsahem současného mocenského boje je soupeření dvou konzervativních táborů, toho, který je spojen s tradičními strukturami duchovních a právníků, - a sílícího Ahmadinežádova tábora spojeného s Revolučními gardami. Hlasování o důvěře vládě, kterou prezident ve čtvrtek představil, bude důležitou zkouškou toho, jak na tom obě křídla jsou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .