Aktivity Čechů ve Středoafrické republice
Středoafrická republika stojí poněkud stranou zájmu velkých humanitárních organizací, přesto chudoba místních obyvatel a podmínky, ve kterých tady lidé žijí je pro Evropany šokující.
Před rokem a půl vznikla v ČR nezisková organizace SIRIRI, která chce pomáhat právě této zemi. Založení společnosti inicioval lékař Marcel Drlík, který ve Středoafrické republice rok a půl léčil místní obyvatele, a italský karmelitán otec Anastazio, který tam učil a dodnes organizuje řadu misií. Siriri znamená v jazyce sango, kterým se ve Středoafrické republice mluví, pokoj a to je možná to, co místní obyvatelé nejvíce potřebují. Žijí ze dne na den a jedinou starostí je, aby uživili sami sebe s své rodiny. A právě pro tyto lidi sbírá v Česku společnost SIRIRI nejen peníze, ale také brýle, které se čistí a přeměřují a pak dál slouží Afričanům, kteří by si je nikdy koupit nemohli. Koncem roku navštívili Středoafrickou republiku Tomáš Jelínek a Marie Ťupová:
Marie Ťupová: "My jsme jeli především předat brýle, které jsme tu nasbírali, jeli jsme tam uzavřít smlouvu o použití peněz, které jsme zde získali, činilo to asi 10 000 euro, byly to peníze na provoz stacionáře ve městě Bozoum, který jsme již minulý rok financovali, také částkou 10 tisíc jsme financovali jeho stavbu."
Stacionář je komplex pěti jednoduchých domů. Tvoří ho třídy velká jídelna, kuchyně a ošetřovna. Společnost SIRIRI financovala stavbu z jedné čtvrtiny.
Marie Ťupová: "Stacionář bude sloužit pro sirotky, to znamená pro děti, které nemají rodiče. Jejich rodiče zemřeli na různé nemoci, kterými trpí Afričané, především je to AIDS. Ve stacionáři nebo v tom sirotčinci děti budou přes den, dostanou tam jídlo, mohou se tam učit nejen do školy, ale i některé praktické činnosti, budou tam ošetřeny v případě, kdy budou zraněné nebo nemocné, takže tam budou mít i základní zdravotní péči, a budou pravidelně posíláni do školy, kde bude sledována jejich docházka. Tyto děti tam nebudou přes noc, protože mají kde bydlet, starají se o ně většinou příbuzní, ale ti mají dost svých dětí, takže tyto děti jsou pro ně vlastně přítěží, se kterou jim misionáři ulehčí." Stacionář je součástí karmelitánské misie. Italští řeholníci působí ve městě Bozoum už 30 let.
Marie Ťupová: "Ta misie tam má školu, kam chodí děti od první do deváté třídy, v rámci té misie se také rozděluje potravinová pomoc pro sirotky, pro nemocné a pro handicapované a další z činností, kterou misie dělá, je dispenzář, což je takové zdravotní zařízení pro všechny obyvatele Bozoumu."
Karmelitánská misie je jakousi oázou, je to možná jediná instituce, která v Bozoumu skutečně funguje. Situace místních obyvatel je velmi těžká a jak potvrzuje Tomáš Jelínek doplácí na dlouhodobou politickou nestabilitu v zemi.
Tomáš Jelínek: "Středoafrická republika je velmi chudá země, především proto, že v posledních patnácti letech tam probíhají nejrůznější vnitřní konflikty, je tam politická nestabilita. Například současný prezident přišel k moci pomocí puče a dosud tam zůstávají skupiny rebelů, které s ním nesouhlasí a které proti němu bojují. V té zemi je tedy dlouhodobá politická nestabilita a slabá armáda, která nedokáže udržet pořádek v zemi. Tak se objevují skupinky banditů, které vykořisťují vesničany, berou jim jídlo, občas unášejí některé členy rodiny a žádají za ně výkupné. Vesničané, kteří jsou postiženi těmito bandity, často utíkají, buď se schovávají někde v buši, nebo utíkají do měst. Celkem je ve Středoafrické republice asi 200 000 vnitřních uprchlíků a dalších 100 000 lidí opustilo Středoafrickou republiku a utekli do Kamerunu nebo západního Čadu, a to je na 3 miliony obyvatel poměrně hodně. My jsme se také s uprchlíky setkali osobně, ve městě, které mělo původně 22 000 obyvatel, je teď nějakých 12 000 uprchlíků, kteří se tam uchýlili z okolních vesnic třeba ze vzdálenosti až 50 kilometrů, protože utíkají před bandity, kteří je vykořisťují, kteří jim berou jídlo a stáda. K těmto uprchlíkům směřovala i pomoc naší organizace, my jsme jim tam dopravili 3000 euro, které byly využity na nákup léků pro nemocné a na nákup školních potřeb pro děti."
A právě uprchlíkům velmi pomáhají karmelitáni. Nejen že s pomocí velkých humanitárních organizací shání potraviny, ale také se snaží, aby se tito lidé sami organizovali a vzájemně podporovali.
