Albert Speer: Pohádka o hodném nacistovi
Nedostatek nebo neznalost pramenů může zásadně ovlivnit náš pohled na historii. Platí to i pro smutné období druhé světové války, od jejíhož konce uplynulo právě 70 let.
Na hranicích Rakousku a Německa se rozprostírají nádherné Berchtesgadenské Alpy a v nich horská ves Obersalzberg. Pokud bychom chtěli zachovat odlehčený ráz naší rubriky, mohli bychom s nadsázkou říct, že za války to byla jakási „Luka pod Medníkem“ nacistických pohlavárů. Všichni hlavní představitelé Třetí říše s Adolfem Hitlerem v čele tu měli venkovská sídla. Na konci války je rozbombardovala spojenecká letadla a v následujících letech jejich zbytky nechal bavorský stát srovnat se zemí. Především proto, aby se z Obersalzbergu nestalo poutní místo sympatizantů s nacismem.
Dnes na místě nacistických usedlostí roste les, anebo vedou sjezdovky. Zůstala stát jen opěrná zeď za Hitlerovým domem. Jedna výjimka tu však přece jen je. Dům a ateliér Alberta Speera. Obě budovy stojí a jsou obývané. Tak jako se ony vyhnuly osudu ostatních nacistických usedlostí, vyhnul se i jejich někdejší majitel osudu ostatních šéfů Třetí říše.
Albert Speer původně pracoval jako architekt. Pak mu ale učaroval Adolf Hitler a vstoupil do NSDAP. Záhy se také Hitler nechal okouzlit Speerem a v roce 1934 z něj udělal hlavního říšského architekta, osm let na to dokonce ministra zbrojního průmyslu. Po skončení války Speer stanul, stejně jako další přeživší nacističtí pohlaváři, před norimberským tribunálem.
Zatímco jiní nacisté ve srovnatelném postavení dostali buď provaz, nebo doživotí, Speer odešel v porovnání s nimi se směšným trestem – 20 lety vězení. K dobru mu bylo přečteno jednak, že na konci války neposlechl Hitlera a neničil německé fabriky, a pak také, že projevil lítost nad činy Třetí říše. Především se ale nenašly důkazy pro to, že by věděl o vyhlazování Židů.
Speer v Norimberku vystupoval jako „hodný nacista“, inteligentní ale naivní muž, který podlehl Hitlerovu vábení, ale vždycky to myslel dobře a podle toho i konal. Pověst jednoho z předních mužů říše, který neměl tušení o nacistických zvěrstvech, si dál budoval i během svého věznění, ale především po propuštění, kdy o svém působení v Třetí říši vydával knihy.
Veřejnost a média mu věřila. Vždyť vedle vyšinutého Hitlera, velikášského morfinisty Göringa, nestvůrného ouřady Himmlera nebo fanatického šeredy Goebbelse vypadal pohledný sympaťák Speer opravdu jinak.
První trhlina na Speerově obrazu se objevila až rok po jeho smrti, v roce 1982, kdy historik Mathias Schmidt dokázal, že Speer věděl minimálně o deportacích berlínských Židů. Definitivní ránu pak legendě o hodném nacistovi zasadil v roce 2005 filmař Heinrich Breloer, který o Speerovi natočil třídílný dokument. Z něj vyplývá, že Speer o holocaustu nejen věděl, ale sám se na něm podílel, když řídil výrobu tajných zbraní v podzemních továrnách, kde pracovali právě vězni z koncentračních táborů.
Jenže Speerovi to už může být jedno. Prožil pěkný život, když tedy nepočítáme těch dvacet let ve Spandau, ale tam zahradničil a psal memoáry. Ve srovnání s lidmi, kteří pro Speera v podzemních fabrikách vyráběli V1 a V2, tedy úplná dovolená.
Zdroje:
Gitta Sereny: Albert Speer: Zápas s pravdou. Praha: BB art, 1998
Mathias Schmidt: Albert Speer : Das Ende eines Mythos – Speers wahre Rolle im Dritten Reich. Bern und München: Scherz, 1982
Albert Speer: Řídil jsem Třetí říši. Praha: Grada, 2010
Speer und Er. Bavaria Film, 2005 (režie: Heinrich Breloer). Též knižně – Heinrich Breloer: Speer und Er : Hitlers Architekt und Rüstungsminister, Berlin: Propyläen, 2005
