Andrea Poláková

Netradiční trojboký pomník stojí v obci Hůrky nedaleko Lišova na Českobudějovicku. Připomíná oběti nejen první světové války, ale také husitských bitev a doby pobělohorské.

Na venkově na Táborsku v minulosti žila zvláštní skupina obyvatel, které se obecně říkalo královští svobodníci. Byli to lidé svobodně usedlí, nepoddaní.

Radka Vrzalová je autorkou pěti kuchařských knih s bezlepkovými recepty, vede kurzy pečení, vystupuje v televizním pořadu a o své zkušenosti se dělí na sociálních sítích.

Obec Hůry na Českobudějovicku získala svůj název podle pojmenování pro místo, kde se těžila ruda. O rodinách, které zde žily, se dozvídáme matrik, ale i starších zdrojů.

Už jako předškolák se s tátou učil táhnout po šachovnici. Zkušenosti ze hry, která rozvíjí myšlení, kreativitu a posiluje i kondici, Jiří Havlíček celý život doceňuje.

Když mluvíme o pátrání po předcích, obvykle používáme slovo rodokmen. Jak ale upozorňuje Alois Sassmann, který se věnuje genealogii, rodokmen je jen jednou z možností.

„První Chrdle, o kterém víme, byl v polovině 17. století řezníkem v Hrdlořezích v Praze,“ vysvětluje pravděpodobný původ svého neobvyklého příjmení lékař Aleš Chrdle.

Asi každého trochu zajímá, kdo byl jeho prvním předkem, zakladatelem rodu. Mnohdy o tom v rodinách kolují fámy, pohádky, báje a pověsti.

Desetitisíce příjmení se používají v Česku. Některá jsou běžná, například Novák či Novotný pro toho, kdo přišel do vsi nový. Objevují se ale i příjmení úsměvná a hanlivá.

Dějiny lidských jmen jsou staré jako lidstvo samo. Nejdřív vznikala takzvaná příjmí a z nich příjmení. Mezi nejstarší slovanská příjmení patří pojmenování po zvířatech.