Angela Merkelová zářila na summitu Evropské unie
Nováčkům v Evropské unii v noci z pátku na sobotu minulého týdne spadl kámen ze srdce: Dohoda o rozpočtu na léta 2007 až 2013 byla - alespoň na úrovni šéfů států a vlád - pod střechou. Za sedm let se do zemí střední a východní Evropy může přesunout objem peněz srovnatelný s poválečným Marshallovým plánem obnovy.
Neulevilo se však jen nováčkům, vydechla si i Evropská unie jako celek. Kdyby se opakoval dohadovací debakl z června, tak v kombinaci s předchozím dvojím odmítnutím evropské ústavní smlouvy ve Francii a v Nizozemsku by kypěla a narůstala třaskavá směs, jejíž odpálení by ve svém důsledku mohlo ohrozit evropskou integraci jako takovou.
Titulky těch britských listů, které mají blízko ke konzervativní opozici, skálopevně hlásaly, že Tony Blair zachránil dohodu vyhazováním peněz britských daňových poplatníků. Ale většina evropského tisku objevila velice rychle, komu právem patří autorská práva za úspěch rozpočtového summitu.
Německý Bild jako správný bulvár to samozřejmě poněkud přehnal, když přes celou první stranu vypálil: Angela Merkelová Miss Europe. Pravda ale je, že spolková kancléřka hned při svém evropském debutu podala excelentní výkon. Jeho tajemství shrnul jeden z britských diplomatů do krátké formulky: "Paní Merkelová není pan Schröder."
Do maxima kondenzovaná narážka byla určena zasvěcencům, pro širší publikum si zaslouží širší vysvětlení. Když se Gerhard Schröder stal v roce 1998 spolkovým kancléřem, měl dobrou vůli, aby Německo pohnulo s evropskou agendou. Když ale následující rok na jarním summitu v Berlíně jako hostitel narazil na sveřepou chirakovskou obhajobu unijních agrárních dotací, začal postupně couvat. A poslední léta v kancléřském úřadě, alespoň co se evropské politiky týče, trávil Schröder s nadsázkou řečeno přehráváním francouzské partitury.
Angela Merkelová ještě před letošními německými volbami dávala najevo, že o part evropských druhých houslí nemá zájem. Převést tuto ambici v realitu ale není a ani v budoucnu nebude jednoduché. Odpoutání Berlína od Paříže nesmí být totiž takové, aby se proměnilo v odcizení nebo dokonce soupeření. Na to jsou výsledky letité spolupráce příliš důležité.
Spolková kancléřka našla klíč k uplatnění svého vlivu v pravidle, které zní sice jednoduše, ale jehož dodržování vyžaduje velikou obratnost. To pravidlo zní: Nezavírat si žádné dveře a naopak nechat si otevřenou cestu ke všem možnostem. Svým kritikům kancléřka tak předvedla, že o mezinárodním vyjednávání se ledacos naučila v době, kdy byla spolkovou ministryní pro ekologii a kdy se jednalo o kjótský protokol o ochraně zemské atmosféry.
Jedinou možností, o niž Angela Merkelová nestála, byl kolaps rozpočtového summitu. Už při své první návštěvě v Bruselu hned po svém zvolení se svěřila jednomu ze svých spolupracovníků, že "nemá smysl dělat si nepřátele". Proto také odmítla podepsat společný dopis odmítající britské rozpočtové návrhy. Ten nakonec zůstal jen francouzsko-polskou iniciativou, přičemž není těžké si domyslet, že myšlenka přivést tuto iniciativu na svět se zrodila v Paříži.
Německo svou zprostředkovatelskou úlohou zachránilo Evropskou unii od dalšího debaklu. Navrátilo se tak k roli, kterou mělo v minulosti. Někdejší časy kancléře Helmuta Kohla, který byl politickým mentorem Angely Merkelové, se připomněly efektním gestem, kterému ve vyjednávacím finále nedokázali vzdorovat Poláci hrozící opakovaně svým vetem. Sto miliónů eur, které zamíří ne na východ Německa, ale do Polska, je vzhledem k celkovým více než osmi stům miliard eur špetka cukru, ale symbolice tohoto gesta se nedalo odolat.
Úspěch evropské debutantky byl a stále ještě je působivý - a také zavazující. Nyní se budou od Angely Merkelové očekávat jen podobné výkony. Ale až roku 2007, kdy Německo na půl roku stane v čele Evropské unie, se prokáže, zda kvalita paní Angely Merkelové nevězí jen v tom, že je lepší vyjednavačkou než pan Gerhard Schröder. Tehdy se dozvíme, zda má také vlastní evropskou vizi a zda má chuť, vůli a obratnost ji přivést k životu.
