Antisemitismus v SRN
Centrální rada Židů v Německu začala v poslední době bubnovat na poplach. Tradiční antisemitismus, který se léta artikuloval jen v hospodách třetí cenové kategorie a byl typický pro jednodušší lidi, našel v posledních měsících odezvu i mezi akademiky, jak se říká v Německu vysokoškolsky vzdělaným lidem. A to je od války poprvé.
Připomeňme si mimo jiné vyjádření uznávaného spisovatele Rolfa Hochhutha, který před časem hovořil příznivě o Davidu Irvingovi, což je muž, který prohlásil holocaust za lež. A kardinál Meissner zase spojil v jedné větě potraty a holocaust. Hovořil o neodpovědných činech, a tím se hluboce dotkl Židů. Spisovatel i kardinál se sice omluvili, ale ve společnosti zůstala nesmazatelná pachuť. Jak mezi zodpovědnými intelektuály, kteří vždy jsou na straně všech menšin, tak mezi samotnými Židy.
Prezident centrální židovské rady Paul Spiegel řekl redaktorům německého zpravodajského časopisu Der Spiegel: "Než jsem přebíral tuto funkci od svého předchůdce Ignatze Bubise, četl jsem s ním rozhovor, v němž říkal: Nic jsem neovlivnil, nebo skoro nic." Tenkrát jsem s ním živě nesouhlasil a říkal jsem mu: "Ignázi, tys toho tolik udělal." Teprve teď mu rozumím. Antisemitismus v Německu narůstá. Tenkrát jsem si myslel, že to není možné. Dnes vím, že mohu dělat co chci, ale nedosáhnu nic. Na druhé straně musím přiznat, že my Židé jsme citlivější. Když se nás někdo dotýká, křičíme. Nemůžeme nečinně přihlížet projevům, které by připomínaly rok 1933."
Podle Der Spiegelu každý veřejně tolerovaný antisemitský výrok, který by ještě před časem byl považován mezi inteligentními lidmi za projev nehorázné nekulturnosti, naopak v lidech probouzí nejnižší pudy. Paul Spiegel to může potvrdit. Po nešťastném výroku kardinála Meissnera se mu značně zvýšil počet urážlivých či výhružných dopisů a e-mailů. A nejen to, poprvé po šedesáti letech se lidé, kteří mu nadávají do špinavých Židů a hovoří o tom, že jich bylo málo zabito, se pod své urážky podepisují plným jménem a uvádějí i svou adresu. V posledních čtyřech měsících proto centrální židovská rada předala policii podklady pro trestní stíhání pětadvaceti osob. Většina státních zástupců, ale podobná trestní stíhání zastavuje, protože, dle prezidenta Spiegela, není o podobné procesy veřejný zájem. Vyšetřování bylo řádně dovedeno do konce jen v několika málo případech. Tolerance vůči projevům nenávisti k jakékoliv menšině je ale velice nebezpečná, protože snižuje kulturní úroveň země. Xenofobie, strach z cizího, je přirozený projev známý i u zvířat, zatímco naopak tolerantnost je jen projevem vyšší kultury, tedy výchovy a dědičných návyků.
Situaci mezi Židy a Němci přiostřuje rovněž také skutečnost, že do Německa přichází ročně asi 13 000 Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu. Dohromady jich přišlo asi 200 000 a žijí velice často léta jen ze sociální podpory. Židé se ale brání tím, že to bohužel není jen jejich vinou, ale i administrativními problémy: Německé úřady Židům - na rozdíl od Němců, kteří se vracejí z těchto zemí, kde žily jejich menšiny - mají značné problémy s uznáváním vzdělání, což jim samozřejmě znemožňuje možnost řádně pracovat. A tato skutečnost má zase za následek snahu německých úřadů přistěhovalecký proud značně omezit.
Pan Paul Spiegel říká: "Třináct tisíc lidí ročně, to je pro tak velkou zemi jako je Německo jen kapka v moři. Naopak po holocaustu by přece snaha Němců přijmout hodně Židů a vybudovat tu početnou obec mohla být velkou šancí, jak světu ukázat, že Židé novému Německu důvěřují."
