Apolena Rychlíková

O tom, že Českou republikou obchází strašidlo krize bydlení, slýcháme v poslední době až příliš často.

O tom, že po sametové revoluci přijde konečně generace nezkažená komunismem a že naší nadějí jsou mladí, slýchám celý svůj život.

Čekat, že kardinál Duka - náš nejvýše postavený katolický hodnostář – po uplynulém summitu ve Vatikánu odsoudí sexuální násilí páchané kněžími na dětech, bylo asi naivní.

„Dítě má vyrůstat pokud možno v normální rodině, ale mnoho dětí by bez kojeneckého ústavu vůbec nepřežilo. Jejich zrušení by byla absolutní chyba.“

Jak se postavit rostoucím cenám za bydlení?

Když se na konci roku 2017 sbírala data o lidech v exekuci, ukázalo se, že se s touto formou novodobého otrokářství potýká celých 863 tisíc lidí.

Když si na výročí svatého Václava monsignore Piťha zařečnil na téma „tradiční rodiny“, připadalo to mnohým z nás jako labutí píseň jednoho vystrašeného muže.

Od obsazení nepoužívané plicní polikliniky na pražském Žižkově uplynuly více než čtyři roky.

Příběh Jaromíra Baldy, českého „teroristy“, který se různými způsoby snažil vzbudit odpor vůči migrantům, připomíná místy černou komedii.

Do Nového roku vstoupila Česká republika už tradičně za doprovodu zvuků připomínajících válku.