Arabský summit a boj o izraelský rozpočet

Už před zahájením summitu však jeho účastníci iniciativu odmítli, a Abdulláh se proto schůzky ani nezúčastnil. Arabský summit proběhl, jako by v regionu nedošlo k žádným změnám, a setrval na svých starých anachronických pozicích: odmítl americké sankce proti Sýrii a Damašek naopak podpořil, pro jistotu zcela opominul vývoj v Libanonu a v izraelsko-palestinské oblasti oprášil nereálný mírový plán Saúdské Arábie z roku 2002, který normalizaci vztahů s Izraelem podmiňuje jeho úplným stažením ze všech území obsazených v roce 1967, návratem všech palestinských uprchlíků a vznikem samostatného palestinského státu.

"Arabové si neumí vyložit historii a řídí se pouze emocemi," komentoval odmítnutí návrhu krále Abdulláha jordánský ministr zahraničí Haní Mulki. Izraelská média konstatovala, že Liga arabských států promarnila šanci na uchopení vůdčí pozitivní role při budování nové atmosféry na Blízkém východě, a označila summit za zbytečnou událost. Přestože však osvícený návrh krále Abdulláha nenašel v Alžíru stoupence, komentátoři očekávají, že možná k rozšíření vzájemných styků s Izraelem povzbudí státy, které s ním už navázaly obchodní vztahy, konkrétně Maroko, Omán a Katar.

Ještě předtím, než se přítomní na závěr jako vždy zavázali k uskutečňování demokratických reforem, dodržování lidských práv a posilování role žen v občanské společnosti, o což se většina z nich ani nepokusí, postaral se o obveselení účastníků notoricky známý klaun, libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Nejprve nazval OSN "teroristickou organizací", pak vyjádřil údiv nad tím, že svět neděkuje Sýrii za to, jak se obětovala pro mír v Libanonu, a nakonec konstatoval, že jak Izraelci, tak Palestinci jsou "pitomci"; ti první proto, že po tolika násilnostech ještě nevyklidili Západní břeh Jordánu, a ti druzí, že od roku 1948 nedokázali založit vlastní stát. Kaddáfí má vlastní řešení - stát "Izratinu", ve kterém by Židé i Palestinci žili společně. Zatím se však pro jeho nápad nikdo nenadchl.

Izraelsko-palestinský vývoj v posledním týdnu zaznamenal stažení izraelské armády ze dvou palestinských měst, Jericha a Tulkarmu, a zahájení jednání o předání Kalkílije. Přes tyto vstřícné kroky je však izraelská vláda stále nespokojena s bojem palestinské samosprávy proti terorismu. Představitel izraelské vojenské rozvědky Josef Kupperwasser sice zdůrazňuje, že palestinské bezpečnostní složky maří stejný počet chystaných útoků jako izraelské, ale teroristickou infrastrukturu nechávají nedotčenou. I tak ale počet zdrojů, z nichž útoky pocházejí, klesl skoro o polovinu - z 60 na 35, řekl generál. Navíc palestinská bezpečnost zlikvidovala 18 tunelů, kterými Palestinci pašovali zbraně do pásma Gazy z Egypta. Teroristé se však o útoky pokoušejí dál - přesto, že s nimi podle nejnovějších palestinských průzkumů nesouhlasí až 80% Palestinců, a přesto, že se teroristické organizace minulý týden v Káhiře zavázaly k prodloužení klidu zbraní. I když palestinská samospráva tuto dohodu prezentovala světu jako velký úspěch, vyhráli zase jednou teroristé: nejenže neslíbili požadované oficiální příměří, ale dokonce ani ten klid zbraní, který panoval doposud. To, k čemu se v arabštině zavázali, překládají anglicky psané izraelské servery jako pouhou "přestávku", neboli nejnižší a nejméně hodnotnou formu pozastavení násilností. Ponechali si tak zcela volné ruce a mohou útoky kdykoli obnovit.

Izraelský premiér Ariel Šaron má v posledních dnech nejvíc práce doma. Opět se mu vzbouřili poslanci jeho strany Likud a výměnou za schválení státního rozpočtu na tento rok ho přinutili k souhlasu s referendem o evakuaci židovských osad z pásma Gazy, které Šaron vždy zásadně odmítal. Díky tomu, že v pondělí na tuto podmínku rebelů přistoupil, prošel návrh rozpočtu po 16tihodinové debatě finančním výborem Knesetu a bude příští týden předložen hlavnímu plénu poslanců. Izraelská média sice Šaronův souhlas s referendem nazývají porážkou, ale zároveň se shodují, že k tomu, aby je schválil Kneset, v něm neexistuje potřebná většina. Jistá však stále není ani k přijetí rozpočtu, a tak teď Šaron tráví čas vyjednáváním s jednotlivými parlamentními frakcemi. To je v této chvíli pro Izrael nejdůležitější událost. Pokud by totiž rozpočet nebyl schválen do konce března, Šaronova vláda by padla a do tří měsíců by se konaly nové volby. Kromě toho Šarona 15. dubna čekají stranické primárky, a protože je Likud hluboce rozpolcen, není jisté, kdo je vyhraje. Stejně tak je ve hvězdách výsledek případných předčasných voleb; pokud by v nich Likud vůbec zvítězil, určitě by podle izraelských analytiků nezískal tolik mandátů, kolik jich má nyní. Stejně nejistý osud by v případě předčasných voleb čekal i Šaronem tak bolestně prosazovaný plán stažení z pásma Gazy.