Bangladéš

V bangladéšské politice jsou dva velké tábory.

V tom prvním je prezident Jadžuddín Ahmad, jeho prozatímní vláda a jí věrná policie a polovojenské jednotky nasazované proti demonstrantům. Na téže straně stojí i středopravicová Bangladéšská národní strana a její tři političtí spojenci. Bangladéšská národní strana vládla celé pětileté funkční období, až do října minulého roku, kdy moc předala prozatímnímu kabinetu. Vypršel jí totiž mandát a ona chtěla, aby nad korektností voleb, které se podle ústavy musejí konat do tří měsíců, bděl nestranický vládní tým.

Ostatně - obdobně se postupovalo už před pěti lety.

Ovšem dnes to opozici (a to už mluvím o táboru druhém) nestačí.

Opozice, která se spojila v čtrnáctičlenné koalici vedené středolevicovým Lidovým svazem, nevěřila minulé vládě a nevěří ani té prozatímní. Tvrdí, že nynější volební seznamy jsou zmanipulované, a proto se dožaduje seznamů nových. Ty by měly podle opozice autentičtěji vycházet ze seznamů použitých při posledních volbách v roce 2001.

A protože se přepracování seznamů nemůže stihnout do 22. ledna, tj. řádného termínu voleb, požaduje opozice, aby se hlasování odložilo.

A co na to tábor bývalé a prozatímní vlády? Ten soudí, že opozici ve skutečnosti nejde o regulérnost voleb, že se opozice jen bojí druhé volební porážky za sebou. Nahlas ovšem prezident Ahmad říká něco jiného: Že i kdyby chtěl opozici vyjít vstříc a volby odložit, ústava mu to nedovolí, poněvadž základní zákon striktně stanoví, že se k urnám musí do 90 dní od chvíle, kdy řádná vláda podá demisi.

Kvůli takovým řečem je opozici trnem v oku i prezident. Podle opozice sice Jadžuddín Ahmad může zůstat hlavou státu - která má jen ceremoniální úlohy - ne však hlavou přechodné administrativy a už vůbec ne hlavním dohlížitelem nad regulérností volebního procesu.

Aby své požadavky podpořila, zorganizovala opozice ony tři dny dopravního bojkotu.

S tím, že je budou provázet pouliční násilnosti, se muselo dopředu počítat. Bangladéšská politika se totiž běžně dělá na ulici.

Anebo také v kasárnách. Od prosazení nezávislosti před šestatřiceti lety si země prožila několik pučů. Někdy vojáci vládli kratší dobu, jindy déle. A při nástupu k moci občas zabili svého předchůdce. Odkazem zavražděného státníka se zaštiťují jak vůdkyně Bangladéšské národní strany Begum Chálida Ziaová, tak šéfka Lidového svazu Chasína Vázidová známější jako Šejcha Chasína.

Nejde o žádnou bangladéšskou zvláštnost, je to jen variace na oblíbené jihoasijské téma: v sousední Indii vede největší stranu vládní koalice vdova po zavražděném ministerském předsedovi; v čele dvou pákistánských vlád byla dcera popraveného prezidenta a symbolem barmské opozice je dcera charismatického vůdce boje za barmskou nezávislost.

Bangladéšská varianta vypadá následovně: Chálida Ziaová, šéfka Bangladéšské národní strany, je vdovou po prezidentu Zijáuru Rahmánovi - generálovi, jehož v roce 1981 zabili jeho armádní rivalové. A sokyně Ziaové Šejcha Chasína z Lidového svazu navazuje na svého otce Mudžíbura Rahmána řečeného Šejch Mudžíb. Tohoto strůjce bangladéšské nezávislosti, který prosazoval socialistické experimenty a zaváděl vládu tvrdé ruky, připravili vojáci o život v roce 1975. Vybili přitom celou jeho rodinu až na dvě dcery, které byly tou dobou v Německu - Chasínu a její mladší sestru.

A co tvoří kulisu tohoto ženského politického souboje kromě hádek o regulérnost voleb a častého politicky motivovaného násilí (od loňského října zemřelo při pouličních bitkách pět desítek lidí)?

Smutná bangladéšská životní realita.

Bangladéš je mimořádně chudý stát a na asijské poměry nijak zvlášť velký, prostírá se zhruba na dvojnásobku rozlohy České republiky. Na této relativně malé ploše se však tísní 150 milionů Bangladéšanů - a to znamená, že na každý tamní čtvereční kilometr připadá tisíc lidí. Což je jedna z největších hustot osídlení na světě.

S přelidněností jde ruku v ruce bída. V přepočtu na koruny odpovídá průměrný roční příjem Bangladéšana jen zhruba devíti tisícům korun. Proto není divu, že mnozí Bangladéšané hledají obživu na Západě. Jsou i mezi cizinci, kteří nelegálně překračují české hranice. A už proto by nás také mělo zajímat, zda se politické a ekonomické poměry v Bangladéši nezhoršují.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .