Barack Obama, Irák a Írán

Sám Obama se ale snaží dávat jasně najevo, že by vnesl nový vítr i do jiných oblastí politiky, jako je třeba zahraniční politika. A to tím spíše, že mu jeho kritici vyčítají údajnou menší zkušenost s touto důležitou zodpovědností každého prezidenta Spojených států.

Obama se tedy vypravil na týdenní cestu, při které se snaží ukázat, že je s předními světovými státníky jedna ruka, a že má co říct v krizových oblastech naší planety. Vedle Afghánistánu, Kuvajtu, které už navštívil, a Iráku, v němž pobývá dnes, by měl navštívit i Jordánsko, Izrael, a také tři západoevropské metropole, Berlín, Paříž a v sobotu konečně Londýn.

Právě Irák je asi zastávkou z hlediska jeho kampaně nejdůležitější. V Bagdádu dnes hovořil s premiérem Núrím Málikím, setkat se má i s dalšími členy tamní vlády a také s vysokými americkými vojenskými představiteli. Obama si nenechal ujít příležitost a zopakoval svůj slib, že pokud bude zvolen, stáhne americké jednotky z Iráku během šestnácti měsíců. To se setkalo s velkou kritikou jak jeho republikánského soupeře Johna McCaina, ale i některých vojenských představitelů a komentátorů. Stanovit jasný harmonogram stahování asi 150-ti tisíc mužů a žen, které v Iráku Američané mají, znamená svázat si ruce a vystavit nebezpečí sebe i své spojence. S příliš rychlým stažením nesouhlasí ani mnozí Iráčané, ať už ti, kteří sedí ve vládě, nebo obyčejní lidé, kteří se obávají mnohem většího chaosu, který by mohl nastat. Obama ale dobře ví, že jeho typičtí voliči nikdy invazi do Iráku nepodporovali a i oněch 16 měsíců je pro ně doba až příliš dlouhá.

Sám Obama ovšem u nerozhodnutých voličů nechce vypadat jako pacifistický naivka, a tak navrhuje přesun části amerických vojenských a zpravodajských kapacit na jiné úkoly. Místo okupace Iráku, který nikdy nespolupracoval s AL Kajdou, Obama navrhuje soustředit se na to, aby se nedostávaly nebezpečné technologie do nepovolaných rukou. Obama také tvrdí, že soustředění na Irák odvedlo pozornost od faktu, že v Afghánistánu sílí odpor talibanských milicí a Al-Káidy. Proto by z ušetřených zdrojů posílil americký kontingent o 10 tisíc mužů.

Obama ovšem také vyvolal ironický úsměv na tváři některých pozorovatelů, když zopakoval svůj názor, že posílení amerických jednotek v Iráku nepřineslo žádný efekt. Jen pár dní před jeho příjezdem převzala irácká vláda pod svou kontrolu další provincii, což znamená, že nyní už je většina provincií pod iráckou kontrolou. Během víkendu navíc přišla zpráva, že se do vlády vrací 6 ministrů za největší sunitský blok, který současný kabinet téměř rok bojkotoval. Tím je překonána jedna z největších vnitropolitických potíží současného Iráku. Pokud tedy Obama bude moci přesunout jako budoucí prezident pozornost armády z Iráku na Afghánistán, bude to také díky pozornosti, kterou vojáci a politici věnovali Iráku před Obamovým příchodem. Na druhou stranu Obamovi v jeho tvrzení , že je potřeba soustředit se na Afghánistán, jakoby přispěchala na pomoc sama Al Kajda, o které se proslechlo, že i ona hodlá přesunout svou pozornost z Iráku zpět do Afghánistánu.

Nakonec možná vše bude jinak. Když před necelými osmi lety přicházel do funkce George Bush, sliboval, že se bude věnovat především domácím záležitostem. Pak ale došlo k 11. září a Američané zaútočili na Afghánistán, kde se skrýval Usáma bin Ládin, a v roce 2003 i na Irák. Bushovo funkční období tedy už navždy bude spjato s Irákem, v dobrém i zlém. Příští americký prezident možná bude řešit nikoli otázku Iráku nebo Afghánistánu, ale Íránu. V době, kdy Barack Obama mířil do Afghánistánu, v Ženevě probíhalo další kolo jednání mezi zástupci velmocí a Íránem. Teherán měl dát odpověď na nabídku, aby se vzdal obohacování uranu za různé obchodní, technologické a další výhody. V opačném případě skupina zemi 5+1, tedy stálí členové Rady bezpečnosti spolu s Německem, hrozili zavedením sankcí. Javier Solana, který za Evropskou unii vede rozhovory s íránským vyjednávačem Saídem Džalílím, ovšem musel oznámit, že žádné jednoznačné "ano" či "ne" neslyšel. Pouze je známo, že Írán odmítl přestat s obohacováním uranu jako s předběžnou podmínkou pro další jednání. Není těžké chápat, že Írán hraje o čas. Dnes s dvoudenním odstupem na enigmatickou odpověď Teheránu reagoval britský premiér Gordon Brown, který během své návštěvy v Izraeli varoval, že Írán buď přijme mezinárodní nabídku, nebo bude čelit kolektivní odpovědi řady států. Také americká ministryně zahraničí Condolleeza Riceová, která je zrovna na cestě do Perského zálivu, připojila své varování. Právě arabské sunitské země v Perském patří ke státům nejvíce znepokojeným vzestupem vojenské moci Íránu. Saúdská Arábie například nedávno nabídla Rusku obrovské nákupy zbraní, pokud se Moskva vzdá svých vojenských obchodů s Íránem. Příští americký prezident, ať už jím bude Obama nebo McCain, má ještě půl roku na to, aby přemýšlel o tom, se kterým mezinárodním problémem bude spojeno jeho funkční období. Je velká šance, že to bude právě Írán, a nikoli Afghánistán nebo Irák.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .