Blízkovýchodní summit bez výsledků

Trio Riceová, Olmert, Abbás se v tomto obsazení setkalo vůbec poprvé - a nikoli náhodou bez zvláštního úspěchu. Podle mnoha názorů je vlastně nejdůležitější zprávou to, že se tito politici vůbec sešli. Později se Condoleezza Riceová setkala ještě s dalšími představiteli Palestinské autonomie i Izraele, včetně šéfa izraelské vojenské rozvědky Amose Jadlina.

Riceová přijela na Blízký východ v době, kdy žádný zvláštní pokrok v palestinsko-izraelských vztazích není na obzoru, a to už z podstaty věci. Izraelský premiér Olmert není příliš silný politik a po loňské neúspěšné válce s Libanonem jeho pozice není stabilní, nedá se tedy očekávat, že by mohl prosadit nějaký zásadní průlom.

Ještě mnohem komplikovanější situace je ovšem na palestinské straně. Na území Palestinské autonomie se až donedávna odehrávala malá občanská válka mezi Fatáhem a Hamásem, která si na přelomu roku vyžádala téměř sto mrtvých. Bratrovražedný boj se podařilo ztlumit teprve na únorové schůzce v saúdskoarabské Mekce, na níž vznikl plán společné vlády obou soupeřících hnutí.

Tato vláda však ještě není ustavena a neví se, jaký bude její program. Už teď je ovšem jasné, že nová palestinská vláda neuzná Izrael a nezřekne se terorismu. To znamená, že nevyhoví mezinárodním podmínkám pro uvolnění mezinárodního embarga a že její vznik neodblokuje přísun mezinárodní pomoci. Také to bude znamenat, že Izrael odmítne za těchto podmínek navázat s touto novou palestinskou vládou spolupráci, natož mírová jednání. - a v tom má i podporu Riceové, jak jsme se v neděli dozvěděli přímo z jejích úst.

V této souvislosti je pak na místě otázka, proč vlastně Riceová na Blízký východ jela. Americká ministryně neprezentovala svou cestu jako sběr informací, ale jako skutečná jednání. Na novinářský dotaz, proč tedy alespoň nepočkala na ustavení palestinské vlády, které se uskuteční asi v březnu, odpověděla vyhýbavě.

Nezdá se také, že by existoval důvod se domnívat, že měla za cíl svou přítomností pozitivně ovlivnit vnitropalestinská jednání mezi Hamásem a Fatáhem. Vždyť se ani s nikým z Hamásu nesetkala, což je ostatně v souladu s americkou politikou nevyjednávání s teroristy. Zároveň ovšem dala Riceová jasně najevo, že americká vláda si s odsouzením nového kabinetu počká až po jeho ustavení. To, že v něm bude Hamás představovat největší stranu, je ale už teď jasné. A je pravděpodobné, že jeho ústupky požadavkům, jako je uznání Izraele a akceptování všech dosavadních mírových smluv, budou minimální a z hlediska Jeruzaléma nebo i Washingtonu skoro určitě nedostatečné.

Sama Riceová se téměř od počátku své cesty snažila snížit očekávání novinářů a ubezpečovala je, že žádný velký pokrok se nekoná. V tom měla naprostou pravdu, protože různé detaily svědčily spíše o opaku. Tři špičkoví politici se po jednání ani neobjevili společně na jednom pódiu, před novináře předstoupila jen samotná americká ministryně.

Místo ohlášení zásadního průlomu tedy americká diplomatka číslo 1 musela čelit otázkám, které zásadně zpochybňovaly nejen její, ale celou americkou politiku vůči Palestině a Izraeli. Například fakt, že současný problém, - tedy palestinská občanská válka nebo mírový proces zablokovaný kvůli ideologii Hamásu, - by nikdy nevznikl, kdyby Washington před posledními palestinskými volbami netrval na tom, že účast musí být umožněna i hnutí Hamás. Riceová však novináře ujistila o své důvěře v dlouhodobou blahodárnost demokratizace, ať už ta přinese jakékoli krátkodobé výsledky.

Ministryně Riceová vůbec věří na dlouhodobý vývoj - na dotaz, proč vůbec tento region v tuto chvíli navštívila, odpověděla, že nehodlá po nikom chtít, aby běžel, když ví, že může zkolabovat. Pro takového člověka je prý lepší, aby místo běhu raději jen šel.

Skončit tedy můžeme tím, čím jsme začali - konstatováním, že úspěchem je samotný fakt, že se podobné jednání vůbec konalo, i když to bylo v podivně vybrané době. Naposledy se vůdcové Izraele a Palestiny sešli s předchůdcem Riceové Colinem Powellem v roce 2003. Hodně se od té doby událo. Tehdy ještě žil Jásir Arafat, Ariel Šaron byl zdráv, Izraelci ovládali Gazu a válka s Hizballáhem ležela v izraelském generálním štábu v těch nejzapadlejších šuplících jako krizový scénář. Jestliže je pravda, co říká ministryně Riceová, tedy že dnešní schůzka je jen začátkem nové americké blízkovýchodní diplomatické iniciativy, pak je na úspěchy a překvapení času dost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.