Boj o následnictví po Stoiberovi

Nepříznivé je nucené plánované odstoupení bavorského ministerského předsedy a šéfa strany CSU Edmunda Stoibera na podzim letošního roku, které oznámil ve čtvrtek 18.ledna i proto, že tuto stranu v příštím roce čekají dvoje rozhodující volby, a sice komunální i zemské a v dalším roce, tedy na podzim roku 2009, spolkové volby. Za takové situace by měla být strana jednotná a mít jasné a důvěryhodné vedení. Velice nepříjemný je jak pro pana Stoibera tak stranu i důvod, kvůli kterému tak musel učinit: nechal totiž prověřovat soukromí své kolegyně paní Pauliové. Útoků na nedemokratické praktiky bavorské strany totiž přibývá a mohlo by to její další vítězství ve volbách ohrozit. Sociální demokracie by mohla přejít do ofenzivy.

Situace ve straně ale dostala vlastní dynamiku: ještě dva týdny před oznámením pana Stoibera o odstoupení, ho vlastní strana, respektive její prezidium, navrhlo znova jako jediného kandidáta na předsedu strany pro další období, i když se o jeho nástupcích - již kvůli jeho věku - ve straně nějakou dobu diskutovalo. Dle politologů se ale v CSU stalo to, co se občas v politice stává, že emocionální důvody jsou silnější než racionální a situace dostala vlastní skupinovou dynamiku a předsedovi nic jiného nezbývalo, než oznámit odchod. Jako možní nástupci připadají v úvahu dva muži Erwin Huber a Horst Seehofer, který ovšem jako spolkový ministr sedí v Berlíně, a to ho zřejmě znevýhodňuje, protože do zákulisních jednání nemůže nijak zasahovat. Ještě před pár dny se totiž spíše sázelo na něj, jako na možného Stoiberova zástupce. Podle posledních zpráv to ale vypadá, že se v Bavorsku domluvili bez nepřítomného Seehofera a ještě navíc ve stejnou dobu byla do bulvárních novin puštěná zpráva, že pan Seehofer čeká nemanželské dítě s tajnou milenkou.

Reakce z Mnichova jsou velice podobné české politické kultuře: jakékoliv diskusi se vyhýbají, výzývají Seehofera, aby se kandidatury vzdal a stále dokola do médií vykřikují, že to hlavní, co strana potřebuje, je klid na práci. Pana Seehofera se snaží vylíčit jako solitéra, sólového hráče, který myslí jen na sebe. Tato tvrzení jsou ale v rozporu zase s tím, že to byl právě on, kdo pana Stoibera do poslední chvíle jako místopředseda strany přemlouval, aby neodstupoval, že to ohrozí výsledky voleb v příštím roce víc než aféra s jednou zemskou poslankyní.

Když se pana Seehofera v minulých dnech zeptali, jestli by právě kvůli klidu ve straně neměl skutečně odstoupit, odpověděl jasně: V politice existuje jen jedna pravda, a ta je vždycky ve volebních urnách.

A na dotaz zpravodajského časopisu Der Spiegel, jestli svými postoji nezpůsobuje jen to, že se o CSU stále v novinách píše, což straně zrovna moc nepomáhá, odpověděl jasně: "Je velký omyl se domnívat, že nějakou stranu negativně zatíží ta skutečnost, že na stranické konferenci budou existovat dva kandidáti na post jejího předsedy. Férový boj může přeci pro masovou stranu znamenta jenom posílení její pozice a ne negativní zátěž." V jiných novinách zase dodal: "Udělal jsem takovou zkušenost, že kabinetní dohody v malém kruhu osob nemají nikdy dlouhé trvání a velký účinek. Důležité perzonální otázky velké strany se nikdy nedají řešit jen v zadním pokoji mezi čtyřma očima."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .