Boj proti potratům

"Byla jsem jednou na potratu, před pěti lety. Prostě proto, že jsem to tak chtěla. Vypadalo to jednoduše, doktor mi řekl, že na to stačí pilulka." Takhle se mi svěřila Mali, živelná dvaatřicetiletá sympaťačka, se kterou jsem si dal sraz v kavárně v přímořské Netanii. Upřímně řečeno, Mali vypadá na poměrně nevázaný a rychlý život i dnes, přesto nepochybuji, že se v ní leccos změnilo. To když čekala dítě podruhé.

"Před třemi lety jsem otěhotněla znovu a přišla jsem na to až poté, co jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, otcem dítěte. Najednou jsem zase nevěděla, co dělat." Poradila kamarádka. Odkázala Mali na organizaci EFRAT, která z náboženských a nacionalistických důvodů bojuje proti zabíjení nenarozených židovských dětí. Ne jenom moralizováním, ale také navýsost praktickou pomocí ženám, které těhotenství zavedlo do obtížné situace. Jak to funguje, jdu zjistit přímo do jeruzalémského ústředí EFRATU, k šéfce sociálních pracovnic Ruth Tidharové.

"Podporujeme dítě po celý první rok jeho života, maminka pro něj dostane vše potřebné - postýlku, oblečení, vaničku, hračky. Každý měsíc pak balíček s plenami, sunarem a dalšími potřebami. To je pro ty ženy obrovská úleva, vždyť rok je hodně dlouhá doba a ta mamina má najednou naději, že se mezitím postaví na vlastní nohy. Třeba zase sežene práci. Prostě by měla dojít k závěru, že jít na potrat vůbec není nutné. A ono to funguje."

Ruth shrnuje, že právě materiální nouze vede k interrupcím nejčastěji. A to i vdané ženy - ostatně dvě třetiny klientek EFRATU jsou paní, jejichž manžel třeba přišel o práci nebo žijí v chudobě a mají pocit, že už by další dítě neuživily. Je tu ale ještě jeden rozměr pomoci - morální podpora. A ta evidentně rozhodla zásadní dilema i za Mali, která teď přede mnou spokojeně srká horkou čokoládu. I ona totiž po prověření svého zázemí ze strany EFRATU dostala dobrovolnici, která jí byla po ruce. Dívka jménem Lia povzbudila, kdykoli se Mali cítila v koncích. "Neustále mi opakovala, že všechno bude v pohodě, že na potrat nemusím, protože je tu někdo, kdo mi pomůže."

Tohle dobrodiní ale stejně musí někdo zaplatit. Izraelská vláda prý EFRAT nijak nepodporuje, většinu peněz posbírají Židé ve Spojených státech a práci vykonávají zpravidla dobrovolníci. Jako třeba ti, které pozoruji při zalepování potravinových balíčků. Teď už jsem totiž v centrálním skladu EFRATU a na rampu právě couvá náklad papírových plenek. Šéf střediska, ortodoxní věřící mladík Gideon, mi i uprostřed pracovního ruchu ochotně vysvětluje svoji motivaci.

"Je to velmi důležitá práce, vidíme, že zachraňujeme lidské životy. A každý, kdo zachrání jeden lidský život, jakoby zachránil celý svět. To, co tu děláme, je veliká a velmi svatá věc, proto chceme dělat tuto práci." Mali všechny tyhle aspekty poznala, přijala a může mi tak dojatě ukazovat fotky své tříleté kudrnaté dcerky. "Poprvé jsem úplně bezdůvodně zabila dítě. Teď už vím, že to není správné ze zdravotního, ani z morálního hlediska. Když člověk s někým spí, musí nést i veškeré důsledky. Nemůžeš zabít lidskou bytost, vždyť nejsi Bůh."

Žen, které díky EFRATU došly k podobnému závěru, není málo. Však mi také sociální pracovnice Ruth pyšně říká: "Jenom loni se díky naší přímé pomoci narodilo 3500 dětí, které by jinak skončily potratem."