Boření evropských mýtů

Obava se konkrétně promítla do přechodných opatření. Ta regulují počet lidí z České republiky, kteří v dané zemi budou moci získat práci. Vše nasvědčuje tomu, že strach má velké oči a že v zahraničí neznají dost dobře mentalitu lidí z České republiky. Jednak zhruba deseti procentní míra nezaměstnanosti nevybočuje výrazně z evropského průměru. Takže lidé nejsou donuceni hledat si práci za každou cenu v zahraničí.

Tím spíš, že občané České republiky jsou většinou konzervativní a neradi se kvůli práci stěhují z jednoho konce republiky na druhý, o zahraničí ani nemluvě. Jednak jazyková výbava obyvatel české kotliny není zrovna nejlepší a je daleko větší překážkou, než umělé bariéry byrokratů z Bruselu. Jednak už před vstupem do unie měli občané České republiky šanci pracovat v zahraničí. Většinou však nedokázali povolené kvóty vyčerpat.

To vše naznačuje, že obavy starousedlíků v unii z přílivu relativně levné pracovní síly nejsou na místě. Lze tudíž očekávat, že přechodná období budou mít nakonec kratší životnost, než jejich autoři plánovali. Postupně tak padne jeden z mýtů, který se před rozšířením unie podařilo vytvořit. Podobný proces by měl následovat i v České republice. Rovněž v ní se některým politikům podařilo svést na Evropskou unii věci, za které prakticky nemůže. Potvrzují to nejčerstvější výsledky průzkumu veřejného mínění. Podle nich se lidé nejvíce obávají zdražování. Vzhledem k tomu, že v den vstupu České republiky do Evropské unie začne zároveň platit nový zákon o dani z přidané hodnoty, mohou tyto věci spolu zdánlivě souviset.

Česká republika je skutečně Bruselem tlačena k co největšímu sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty. Tedy, aby pokud možno, co nejvíce zboží a služeb bylo v základní sazbě. Ta bude od prvního května místo dvaadvaceti procent pouze devatenácti procentní. Znamená to, že by zboží a služby, které v ní byly dosud zahrnuty, měly naopak zlevnit. Zdražení by se mělo dotknout pouze zboží a služeb, které se přesouvají z pětiprocentní do devatenáctiprocentní sazby. Přitom Evropská unie striktně nestanovuje její výši. Například na Maltě na Kypru je tato sazba pouze patnácti procentní, i v sousedním Německu je nižší.

Dalším mýtem je to, že se pohyb sazeb daně z přidané hodnoty nutně musí odrazit v ceně výrobku. Není to pravda. Stačí připomenout dobu, kdy se sazba týkající se restaurací snižovala z dvaadvaceti na pět procent. Restauratéři tehdy tvrdili, že nezlevní, protože peníze potřebují na nutné investice. Nyní naopak naříkají, že musí nutně zvednout ceny. Nemusí a v místech, kde je tvrdá konkurence, patrně ani dramaticky nezvednou. Právě poměr mezi poptávkou a nabídkou má větší vliv na cenu, než sazba daně z přidané hodnoty. Samozřejmě za předpokladu, že v daném oboru není monopol, nebo neexistuje kartelová dohoda. Od toho jsou však příslušné úřady, které by tomu měly zabránit. O mýtech týkajících se toho, že nám bruselští byrokrati zakážou rum, nebo marmeládu, je asi zbytečné obšírně hovořit. Stačí připomenout, že nejenom v zemích Evropské unie je zvykem nazývat výrobky pravými jmény. Proto rumem může být pouze alkohol vyrobený z cukrové třtiny a ne náhražka z rumové tresti.

Rovněž marmeláda musí splňovat určitý obsah ovoce a cukru. Takže pokud někdo nazývá marmeládou podivnou umělou směs, která má k ovoci daleko, bude se muset smířit s jiným názvem. Samozřejmě mýtů kolem unie existuje spousta. Od zítřka se o jejich nesmyslnosti budou moci občané České republiky přesvědčovat na vlastní oči. Asi největším šokem pro ně bude, že se ze dne na den nic zásadního prakticky nezmění. Samozřejmě s výjimkou těch, kteří vyrazí do zahraničí. V rámci unie to pro ně bude mnohem jednodušší. To bude asi jediný okamžitě viditelný důsledek vstupu země do Evropské unie