Břetislav Tureček: Křeček v kolotoči
Před pár dny jsem seděl u piva a zeleninového salátu s jedním významným izraelským novinářem. Klábosili jsme o práci a já měl radost, že se od mnohem zkušenějšího kolegy mohu leccos poučného dozvědět. V jednu chvíli jsem prohodil, že se po dvou letech na Blízkém východě někdy cítím docela unavený. Můj společník mě celou dobu bedlivě poslouchal, na tuhle moji poznámku ale reagoval zdánlivě ledabyle: "Unavený? Je to tu pořád to samé do kola, viď?"
Až po pár vteřinách mi došlo, že to nebyla jen zdvořilostní fráze, ale trefný popis reality, ve které se on jako domácí novinář pohybuje už nějakých třicet let. Ano, Blízký východ se točí v kruhu zabíjení, marného vyjednávání, miliard utracených za zbraně a stamiliónů vynaložených na bláhové mírové mise. Proč by se to vlastně nemělo podepisovat i na novinářích, kteří o tom musejí donekonečna referovat?
Zamyslel jsem se nad letošní bilancí blízkovýchodního dění. Marné snahy oživit mírový proces, Palestinci odpalují rakety, osadníci napadají Palestince. Teroristé v Iráku pořád v akci, Írán si stále nedal říci se svým jaderným programem. Jako už bych to někdy slyšel. Že by to bylo před rokem?
Izraelští a palestinští novináři se přitom musejí babrat v daleko větších detailech, sepisují květnaté lži a sliby politiků. Přitom by kolikrát stačilo sáhnout do archivu a dát znovu do oběhu starý článek, kde přesně tohle už před rokem nebo dvěma zaznělo. Pro novináře tedy opravdu trochu deprimující.
Co ale teprve posluchači a čtenáři? Od těch to teprve musí být oběť, být konzumentem takových zpráv. A vlastně ne jen z Blízkého východu. Vždyť i v české společnosti a hlavně politice se mnoho věcí do omrzení opakuje. Volby jsou za rohem, co když zase stačí jen oprášit stará hesla?
Naštěstí to ale není tak černé. S mým izraelským kolegou jsme se nakonec shodli, že tak jako nás pořád žene dopředu snaha hledat nové příběhy a souvislosti, čtenáři jeho novin a posluchači Českého rozhlasu mají zájem podobně rozšiřovat své poznatky a názory. Jen holt k lidské bytosti nepatří jen touha po vědění, ale asi také běhání v drátěném kolotoči pro křečky.
A bohužel to platí pro novináře i pro adresáty jejich sdělení. Buďme tedy všichni shovívaví a trpěliví. Třeba už za rok bude ta bilance v Čechách i na Blízkém východě vypadat jinak než letos. Samozřejmě lépe a radostněji.
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
