Břetislav Tureček: Kritika šampionátu v Kataru není úplně fér. Proč ale z pořadatelství vyřazujeme chudé země?

V souvislosti s fotbalovým šampionátem v Kataru mnozí mluví o tzv. sport washingu, tedy vylepšování pověsti kritizované země prostřednictvím sportu. Mnohé paralely by se daly najít i s olympijskými hrami v Číně.

„Vidím tu ale i něco, co mi vůči těmto zemím nepřipadá úplně fér,“ říká v pořadu Jak to vidí... Břetislav Tureček. Podle něj jako odborníka na Blízký východ jsou totiž tyto země v pozici, že ať udělají cokoli, je to špatně.

Čtěte také

Václav Malý: Olympiáda v Pekingu je jedna velká faleš

Velkorysý Západ?

„Pokud Čína propustí nějakého disidenta, bude kritizována, že tisíc jiných je stále v lágrech. Pokud Katar uspořádá šampionát, který organizačně i sportovně nemá větší chyby, vytáhneme, že se tam nesmí mávat duhovými vlajkami... Často ale a priori z těchto událostí vyřazujeme i země jenom proto, že jsou chudé a bez zkušeností.“

Argumentem Západu je podle Turečka to, že to přece umíme lépe. „To ale vede k zacyklení, že ty chudší nezkušené země si s tím nikdy zkušenost neudělají. Samozřejmě máme své legitimní zájmy, různé nevládní organizace a různé kampaně se mohou svobodně vyjadřovat, k čemu chtějí. Zároveň bychom ale možná měli být trochu v některých věcech velkorysí.“

Všichni hrají fotbal

Střetem se Západem byl i včerejší zápas Maroka s Francií, kde byl společensko-politický přesah zjevný. Proti bývalé koloniální mocnosti nestálo jenom Maroko, ale i všechny vyřazené arabské země a obecně i širší arabský a muslimský svět.

„Zajímavé na tom ovšem je, že většina marockých hráčů se narodila v Evropě a řada francouzských reprezentantů zase má africké kořeny. To je holt globalizace, která se týká i sportu,“ poukazuje Tureček.

Podstatnou roli v klíčovém zápase ale hrálo i to, že Maroko se stalo vůbec první africkou a arabskou zemí, která se dostala do semifinále. „To byl úspěch sám o sobě. A připočtěme k tomu, že fotbal je v arabském světě nesmírně oblíbený. Je to apolitický fenomén ulice. Všichni děti hrají fotbal. Je to něco, co je svým způsobem únikem od reality,“ vysvětluje Tureček.

„Samozřejmě jde ale také o sport a nám dobře známou rivalitu, kdy se politické ambice a animozity promítají i do sportovních zápasů. Vzpomeňme si na někdejší hokejové zápasy Československo versus Sovětský svaz. Totéž znají fanoušci i na Blízkém východě.“