Břetislav Tureček: Naši dobří misionáři
Před pár dny jsem u Hebrejské univerzity v Jeruzalémě potkal podivnou skupinku. Tři dvojice starších cizinců a jeden muž blízkovýchodního původu se snažili oslovovat kolemjdoucí studenty a strkat jim do rukou jakési brožurky. Když jsem se přiblížil, zaslechl jsem onoho místního muže, jak střídavě polohlasně radí: „Žid, Arabka, Židovky… Arab“.
Byli to křesťanští misionáři ze Spojených států, penzisté. Vyznavače islámu a judaismu se pokoušeli přesvědčit, že jedinou spásou pro ně může být víra v Ježíše. Pro Araby měli arabské tiskoviny, pro Židy hebrejské.
Málem jsem pár knížek také dostal. Včas jsem se ale ubránil zdánlivě nenápadnou otázkou: Není náhodou podobné obracení lidí na jinou víru v Izraeli zakázané? Odpovědí byl nápadně silný příval slov o tom, že Izrael je přeci demokracie. Což jenom potvrdilo moje informace, které mám od kněžích působících ve Svaté zemi: Podobná náboženská propaganda je tu opravdu zakázaná.
Kontakt byl ale navázán, a tak obě strany dál dělaly, co mohly. Misionáři se mě snažili přesvědčit, co je záchranou světa. A já se zajímal o jejich názor na zapeklitou otázku, jestli náhodou někteří vyznavači některých náboženství nepřinášejí více škody než užitku.
Zapálení křesťané se jednomyslně shodli, že islám je opravdu strašná věc. Náboženství prý zakotvuje násilné šíření víry a útlak žen. Žádnou shovívavost si tak podle amerických propagátorů dobra nezasluhuje.
Pak jsme přešli k judaismu. Ano, dozvěděl jsem se, ani tam to není nic extra. Útlak žen v židovských náboženských komunitách prý není o moc menší než u muslimů. A to co třeba ve jménu Boha předvádějí židovští osadníci, když útočí na Palestince, podle nich také nesvědčí o mírumilovnosti judaismu.
Misionářům už se rozjasňovaly tváře. Bylo vidět, že se podle nacvičeného scénáře chystali k závěrečnému dějství – vyzdvihnutí Ježíšova učení jako léku na všechny uvedené neduhy.
Nedal jsem se ale. V Pákistánu mají křesťanky stejné, ne-li horší postavení než muslimky. V Afghánistánu některé křesťanské organizace cynicky zneužívají bídy místních obyvatel a spolu s chlebem a oblečením jim vnucují i bible.
Ve východní Africe léta řádí Armáda božího odporu, která ve jménu křesťanství vyvražďuje vesničany, znásilňuje bezbranné ženy a unáší děti. Z médií se o ní sice nedozvíme, ale kdyby totéž dělali muslimové, jistě bychom slyšeli o děsivých teroristech a náboženských fanaticích.
Tak jsem tohle všechno zmínil před svými misionáři. Američtí šiřitelé boží zvěsti o Armádě božího odporu nikdy neslyšeli, nebo to alespoň předstírali. Jejich místní pomocník to věděl velmi dobře.
Teror prý ale není součástí křesťanské víry, je to její zneužití a porušení. A podobně je to s útlakem křesťanských žen, přidali se Američané.
Jistě měli pravdu, a podobně argumentují i muslimové. Málokteré náboženství propaguje páchání zla. Realita ale bývá o hodně syrovější. A tak zatímco jsem s misionáři vedl zajímavou debatu o blahodárném vlivu křesťanství, v Ugandě možná ve jménu desatera lehla popelem další vesnice. A v Iráku muži přísahající na korán vyhodili do vzduchu další školní autobus.
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
