Břetislav Tureček: Palestinská vlajkosláva

Když pak v zimě 91 Američany vedená koalice válku proti Iráku skutečně zahájila, sledovali jsme to s přáteli na vysokoškolských kolejích v přímém televizním přenosu.

Pamatuji si ale ještě jednu formu přimknutí k novému velkému spojenci. Na tržištích a dokonce i na tělech některých Čechoslováků se objevila trička velebící krvavou blízkovýchodní válku.

S malůvkami amerických válečných letadel, nápisem Pouštní bouře a vlaječkami desítek států, které se tehdy k tažení proti Saddámovi přidaly. Samozřejmě tam byla i československá vlajka.

Tolik bylo nadšení pro věc, o které jsme toho moc nevěděli, a kde jsme tak pevně věřili, že stojíme na straně jednoznačného dobra.

Vzpomněl jsem si na to všechno v posledních týdnech několikrát. Nejen když počátkem srpna uplynulo 20 let od Saddámova vpádu do Kuvajtu, o kterém se mimochodem dodnes spekuluje, zda k němu nedala iráckému diktátorovi zelenou tehdejší americká velvyslankyně v Bagdádu.

Občas mi takové myšlenky blesknou hlavou i tehdy, když sleduji současnou blízkovýchodní politiku České republiky – také je poměrně jednoznačná a příliš nepřipouští nějaké odstíny šedi.

Nejvíc mě ale fangličkářství zaráží u Palestinců. V arabské části Jeruzaléma ale nevlají palestinské vlajky, to ostatně izraelské úřady zakazují a trestají. Zato jsou tu k vidění desítky vlajek tureckých a člověk si chvílemi připadá jako v Istanbulu.

Turecké vlajky se objevily na prodejně potravin, kam chodím pro čerstvé chlebové placky. Vlají na směnárnách, v autobusech se kývají nad hlavami palestinských řidičů. Při pozorném pohledu na obzor „města míru“ jsou dokonce vidět i na střechách soukromých arabských domů.

Hlavním hrdinou je tady turecký premiér Erdogan, který řadou výroků i činů namířených proti Izraeli ujistil Palestince, že stojí na jejich straně více než kdokoli jiný. Moc hrdinů stejně na výběr nemají.

Jejich vlastnímu prezidentovi Abbásovi už dávno vypršel mandát, u moci se s podporou Izraele a Západu drží protiústavně. Velká část Palestinců je hlavně přesvědčená, že právě teď ve Washingtonu zaprodává jejich zemi.

Hlasitější část obyvatel Palestiny má dnes tedy jasno, kdo je s nimi a kdo proti nim. Otázky si moc nekladou. Dobro i zlo mají jasnou tvář a jestli má jejich turecký hrdina nějaké postranní úmysly, to je nezajímá.

Ohrnovat nad takovým postojem Palestinců povýšeně nos ale dost dobře nejde. My jsme před dvaceti lety s tričky Pouštní bouře a americkými vlaječkami nebyli o tolik jiní.

A to jsme měli demokracii, svobodné volby a okupační vojáci byli na odchodu.

Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu