Břetislav Tureček: Válka hodinových ručiček
Kdo by si myslel že zavádění a ukončování letního času je pouze otázkou lidských biorytmů a energetických úspor, měl by se zajet podívat na Blízký východ. Tady už totiž podzimní sezóna otáčení ručiček naplno vypukla. A v plné šíři se opět ukázalo, že do debaty o letním čase rádi mluví také politici, náboženští fundamentalisté i teroristé!
Až do minulého týdne jsem vstával s vědomím, že mám oproti České republice hodinový náskok a tedy také více času na zpracování čerstvých ranních zpráv. Ted mám ale smůlu a budu ji mít až do konce října. Izrael totiž letní čas zrušil a je tu tedy stejný jako je v tuto chvíli v Praze.
Tma přichází do Jeruzaléma a telavivských ulic už kolem šesté. Vypadá to, že ne každý z toho má radost. Ba právě naopak. Proti tak časnému ukončení letního času letos podepsalo petici více než sto tisíc Izraelců. Možná je motivovalo i to, že za přesunem času byl enormní tlak židovských náboženských skupin. A to bývá pro sekulárně orientované Izraelce samo o sobě pádným důvodem k pozvednutí hlasu.
Izrael ale končí v posledních letech s letní časem dříve než velí rozum opravdu kvůli náboženským fundamentalistům. Na září totiž připadají židovské svátky a právě dnes začíná Jom Kippur, kdy se lidé mají celý den postit. Uspíšený návrat ke standardnímu času prosadily náboženské strany, aby hladovění bylo pro věřící snesitelnější, protože večer dříve zapadne slunce a dříve se tedy budou moci zase najíst.
Odpůrci marně poukazují na skutečnost, že tak jako tak, půst prostě bude trvat nějakých pětadvacet hodin. Šíbování s hodinami považují za další ukázku zvůle vlivné náboženské lobby. Dokonce padl i kuriózní návrh, jak tyto domnělé škody alespoň trochu napravit – po svátcích se ještě na pár týdnů vrátit k letnímu času a pak definitivně přesunout ručičky k tomu standardnímu na konci října, tak jak je to třeba v Evropě.
Naštěstí ale tento zlepšovák neprošel. Zmatků je i bez toho dost. Co mají říkat muslimové. Ti teď mají na sklonku léta kvůli ramadánu půst dokonce celý měsíc. A tak Egypt také končí s letním časem dříve. Totéž někdy zkoušejí i Palestinci, i když samozřejmě také po svém.
Palestinská vláda na západním břehu Jordánu se pochopitelně neřídí izraelskými předpisy a tak svůj letní čas začíná i končí jindy. Palestinská vláda v Gaze je ještě emancipovanější a aby ukázala nezávislost na aparátu prezidenta Abbáse, změny času si také určuje sama. Zmatek tedy bývá na jaře a hlavně na podzim opravdu dokonalý.
Palestinec žijící pod vládou Hamásu v Gaze může mít na hodinkách jiný čas, než jeho bratranec v Betlémě na západním břehu. Židovský kolonista v osadě Bet El má šest hodin, zatímco Palestinec v přilehlém Rámalláhu už sedm.
Chaos je tak velký, že když nějaká palestinská organizace svolává tiskovou konferenci nebo kulturní akci ve východním Jeruzalémě, musí na pozvánce pro jistotu zdůraznit, jaký čas má na mysli – jestli ten „okupační“ izraelský, nebo „nezávislý“ palestinský.
Vlastně by to mohl jednou být takový zajímavý lakmusový papírek. Mír na Blízkém východě zavládne až tehdy, když budou mít na hodinkách všichni stejný čas.
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
