Bude ještě víc korupce?

Doležel vedle zlidovělého případu s "pěti v českých na stole" v souvislosti s privatizací Unipetrolu, figuruje také v kauze třicetimiliónového tunelu nadhodnocené opravy zámku v Budišově na Třebíčsku, financované Evropskou uniií. A člověk si může oprávněně říkat, že typy jako Doležel toho nejspíš mají za sebou mnohem víc, akorát se na to nepřišlo. A formálně je sice v dané chvíli uzavřeno stíhání bývalého vicepremiéra Čunka, který, věřme tomu, sice snad nepřijal peníze od firmy, jíž mohl být coby vsetínský starosta značně prospěšný, ale jeho nepřesvědčiné vysvětlování nejen tohoto případu zanechává na veřejnosti nepříjemné pocity, které mohlo smazat jen řádné soudní projednání. Do toho se ale šéfovi křesťansko-demokratické strany nechtělo. Zatímco do vlády se nyní hodlá urychleně vrátit, opřen o většinu ve vedení lidovců a provázen obecnými rozpaky.

Které podle všeho panují v pohledu na státní správu vlastně odshora dolů. Lidé starších ročníků si velmi dobře pamatují, jak se za reálného socialismu zcela běžně uplácelo a není důvod si myslit, že tenhle zvyk prostě vymizel. Je konec konců prastarý, zakořeněný zdaleka nejen zde a zapásí se s ním doslova po staletí. U nás ovšem, aspoň to tak lidé vidí, jen velmi laxně. To také potvrzují čestvé výsledky průzkumu s titulem Globální barometr korupce 2007, provedený organizací Transparency International. Podle nich, a to je dost povážlivá zpráva, si myslí každý druhý občan České republiky, že se už nyní nadměrná míra korupce bude ještě zvyšovat. Přičemž lidé uvádějí, že nejzkorumpovanějšími jsou policisté a politici a nedomnívají se, že současná vláda při veškerých svých prohlášeních je schopna s tím něco zasadnějšího podniknout. To by se sice mohlo zamlouvat opozici, jenže za jejího vládnutí to rozhodně nebylo o nic lepší a leckdo si naopak myslí, že jistá část vládní garnitury v minulých letech vůči korupčnímu prostředí dělala, eufemisticky řečeno, velmi málo. Případ ex-poradce předsedů vlád Doležala by něco takového, pokud se obvinění prokáže, mohl ilustrovat celkem názorně. Jak za carského Ruska, například z Gogolova Revizora, totiž působí okolnosti privatitzace Unipetrolu: jen za nezávazné setkání s premiérem Grossem požadaloval prý Doležel pět miliónů korun v hotovosti. Zda se jen pokoušel využívat svého postavení, anebo plnil nějaké zadání, se možná nikdy nedozvíme. Ale obrázek je to plastický a představivost občanů musí na jeho základě pracovat na plné obrátky. Doležalovi to neprošlo, ale co ti, kteří jsou mazanější a opatrnější? Kolik úplatků figurovalo při jiných privatizacích vekých podniků a kolik jich proudí v rámci nekonečného toku státních či městských zakázek? Jak široký okruh politiků a úředníků se na korupci podílí jen za to, že zavírají oči a zacpávající si uši? Dokud veřejnost neuvidí, že je takové jednání stíhané a rázně řešené, samozřejmě si bude myslet, že se korupmpuje ještě víc, než možná ve skutečnosti. A co si myslet, jestliže se bývalý vicepremiér nemíní nechat očistit soudem a přesto se hlásí zpět do křesla ministerstva, jímž budou protékat miliardy z Evropských fondů? Jak už bylo řečeno, veřmě, že je Jiří Čunek nevinnou obětí zákulisních pletich a své nešikovnosti. Tu bychom mu konečně celkem rádi odpustili, neboť by mohla ukazovat na jeho sympatickou nevykutálenost. Ale politik v tak vysokém postavení zároveň musí cítit jakousi obecnou odpovědnost za celou zastupitelskou demokracii a nevinu tedy nezvratně prokázat. Jinak vlastně spoluvytváří bídné mínění o poměrech na vysokých místech.

Nedělejme si iluze, že se korupci daří vymítit v zemích s dlouholetou demokratickou tradicí. To jistě nikoliv, pokušení, jimž jsou lidé na radnicích, magistrátech a zemských či centrálních vládách vystavováni, jsou obrovská a často asi vypadají velmi bezpečně. Ale mechanismy jak korupci odahlovat mají západoevropské státy a USA už dnes poměrně dost propracované a mnohé exeplární kauzy působí na veřejné činitele výstražně. V postkomunistických zemích probíhala v devadesátých letech masivní proměna vlastnických vztahů, nezbytně provázená podvodym, tunely a korupcemi. Většinu z toho už odvál čas a věřit na pozdní spravedlnost by asi bylo naivní. Nicméně tehdy nastavené zvyklosti musí už mizet a příslovečně je třeba brát to "odshora", neboť pokud uplácení a krádeže z veřejných prostředků prochází politikům, pak si z toho berou příklad I nižší úředníci, anebo třeba lékaři či zcela řadoví policisté. Žádné zázraky nelze čekat, ale pokud Topolánova vláda che proti korupci vyrazněji bojovat, je nejvyšší čas. Pokud Transparency International řekněme za dva roky zjistí, že už lidé nečekají pokračující růst uplácení a naopak se jim zdá, že se situace aspoň maličko zlepšila, byla by to výtečná zpráva. Věstící dokonce návrat důvěry v politiku. Která je nyní jak známo velmi malá. Stačí jen poslouchat o čem lidé hovoří v ulicích.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .