Bude Jordánsko nukleární velmocí?
Stane se z Jordánska nové centrum jaderného průmyslu? Zatím je těžké něco takového předvídat, ale mnozí Jordánci o právě o tom sní. Pomoci jim může v úterý ohlášený objev rozsáhlých nalezišť přírodního uranu na území jejich země. O tom, že v Jordánsku pravděpodobně bude možné těžit uran, se hovořilo už před několika lety. Nyní už je téměř jasné, že očekávání byla nad míru splněna.
Po prozkoumání asi patnácti set kilometrům čtverečních půdy odborníci vytipovali sto kilometrový úsek, kde by těžba mohla být efektivní. Velmi kvalitní uranová ruda zde prý leží velmi blízko pod povrchem, místy dokonce jen asi 150 centimetrů. To by znamenalo, že Jordánsko, které jako jedna z mála zemí oblasti nemá naleziště ropy a plynu, bude alespoň částečně odměněno nálezem uranu. Skutečnost, že jde o uran, má však dalekosáhlé politické důsledky.
Výzkum možných nalezišť zatím Jordánci prováděli za pomocí známé francouzské firmy AREVA. Ta operuje ve více než třiceti státech, ale právě její projekt v Jordánsku byl největší položkou v jejích výdajích na průzkum. Francie má tradičně silný jaderný průmysl, a bude se nyní nepochybně snažit využít přítomnosti svých odborníků přímo na místě. Na místo se však už slétají další zájemci, zejména britsko-australská firma Rio Tinto a čínská Sino Uranium. Hlásí se však i firmy z Ruska, Argentiny, Jižní Koreje Kanady a dalších zemí.
Jordánsko, které nepatří zrovna mezi bohaté státy oblasti, tím získává možnost, jak vydělat nějaké peníze navíc, a ještě získat lepší mezinárodní postavení, a to jak ve vztahu k sousedům, tak i vůči významným světovým hráčům. Jordánský král Abdalláh II. je považován za prozápadně orientovaného státníka. Západ má nyní ještě větší motivaci investovat do stabilizace této země a udržet ji pod svou kontrolou. A to tím spíše, že firmy angažované v jaderném výzkumu nebo ve využití nukleární energie jsou obvykle tak jako tak pod silným vlivem svých vlád.
Nyní je otázka, co bude dál s jordánským uranem, samozřejmě za předpokladu, že se ukáže jeho těžba jako ekonomicky výhodná. Jordánsko zatím nemá dostatek odborníků, kteří by nerostné bohatství tohoto druhu dokázali využít. Nemá také dostatečné finanční prostředky, a také se může ukázat, že nemá ani dost vody na to, aby se ruda dala těžit a zpracovávat.
Zatím však Jordánci dávají najevo, že rudu těžit chtějí, a chtějí také maximum zpracovatelských aktivit provozovat na svém území. Je však jasné, že budou potřebovat značnou technologickou pomoc, a otázkou bude, kdo know how dodá, za jakých podmínek, a kdo bude celou věc financovat. Jordánsko se netají tím, že jeho cílem je především vystavět svůj první jaderný reaktor o síle 1000 megawattů, který by stál poblíž hranic se Saúdskou Arábií u Akkabského zálivu. Část domácího uranu by tedy nešla na export, ale osvobodila by Jordánsko od závislosti na dovozu fosilních paliv.
Jordánské plány dobře zapadají do atmosféry v celé oblasti, kde se v posledních letech čím dál více mluví o vytvoření národních jaderných programů. Je to dáno zejména faktem, že ve všech blízkovýchodních státech pokračuje prudký populační růst, jemuž dosavadní energetické soustavy nestačí. Zároveň v hlavách tamních vládců přetrvává šok z prudkého růstu cen ropy. O výstavbě vlastních reaktorů tak například hovoří Egypt, Turecko, a dokonce i ropné státy Perského zálivu.
Zajímavé je, že tento týden údajně navázal jednání s atomovou agenturou i Irák, tedy země, která také patří k velkým ropným producentům. Jaderný reaktor v Iráku stavěl už Saddám Husejn, a to zejména s pomocí francouzských odborníků. Oficiálně šlo o energetický projekt, ale pravděpodobně šlo o pokus získat přístup k vojensky využitelné technologii. V roce 1981 Izrael vybombardoval irácký reaktor v Osiraku, čímž pravděpodobně změnil běh dějin. Kdyby totiž Saddám Husajn získal jadernou zbraň, válka s Íránem mohla vést k jeho vítězství, přinejmenším Kuvajt by byl dnes irácký a u moci by stále byla rodina Husajnů. Nyní se tedy nový post-saddámovský Irák možná hodlá vrátit do jaderného klubu.
O jaderné technologii se v oblasti mluví i z vojenských důvodů, a to pravděpodobně pod vlivem růstu ambicí Íránu, který sice také vydává svůj výzkumný program za čistě energetický, ale systematicky rozvíjí ty technologie, které jsou využitelné i vojensky. Zmiňované státy, jako je Egypt, Turecko a Saúdská Arábie pravděpodobně na tom chtějí být podobně - zvládat technologii na takové úrovni, aby si zachovaly určitou odstrašující sílu. O svůj jaderný program se pravděpodobně pokusila i Sýrie, než jej izraelské letectvo předloni zastavilo - o tomto incidentu však mlčí oba státy. Hlavním tématem je však právě íránský program. Právě v těchto dnech vrcholí psychologická a diplomatická válka o tom, jestli Teherán Radě bezpečnosti poskytne záruky, že se nestane zemí vyzbrojenou jadernými zbraněmi, jež by v kombinaci s jeho raketovým programem a dosti agresivní rétorikou vytvořily nebezpečnou směs. Vraťme se však k Jordánsku. Tato země se zatím nijak nebránila spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, a tak možná nejzajímavější novinkou v souvislosti s nalezištěm uranu nebude ani tak strategická nebo ekonomická rekonfigurace oblasti, ale vzor průhlednosti, který Jordánsko stanoví ostatním problémovým zemím.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
