Budoucnost Tonyho Blaira
Tony Blair si veze na dovolenou do Karibiku zavazadlo plné starostí. Do podpory tažení proti režimu Saddáma Husajna investoval hodně politického kapitálu. Nyní mu hrozí, že za svou snahu nejen, že nebude odměněn, ale že v nejlepším případě bude mít co dělat, aby zbylo dostatek přízně veřejnosti pro dobu, kdy se bude potřetí ucházet o hlasy voličů, poddaných jejího Veličenstva. Protože nynější volební mandát je sotva v polovině, zbývá ještě dosti času, aby Tony Blair mohl pokles důvěry zvrátit. Bude jen třeba vyřešit několik maličkostí. Například rozhodnout se, ve které oblasti voličům předvést, že by si zasloužil být potřetí za sebou předsedou vlády.
V zahraniční politice to půjde stěží. Nejen, že válka v Iráku je u Britů nepopulární, ale výsledkem aféry, vyvolané tragickou smrtí zbrojního experta Davida Kellyho, jsou rostoucí pochyby o důvěryhodnosti premiéra jako takového. Proto Tony Blair před odjezdem na dovolenou ohlásil, že do konce roku omezí své aktivity za hranicemi a bude se více věnovat domácím záležitostem. To by mu mohlo u voličů prospět, protože už před minulými volbami si i ta část veřejnost, která je labouristům jinak nakloněna, stýskala, že Blairova sestava neplní své sliby a že zvláště veřejné služby, jako zdravotnictví a doprava, volají po důkladné nápravě.
Jenže tak bystrý a zkušený politik jako Blair ví, že jedna věc jsou cíle a jiná, jak jich dosáhnout. Šťouraví novináři navíc připomínají, že premiér za svou někdejší popularitu vděčí svým blízkým spolupracovníkům a ten nejdůležitější z nich se právě kvůli aféře Kelly stal takřka lovnou zvěří. Za muže, který dokázal předsedu vlády vždy připravit tak, aby odpověděl zručně na kdejakou otázku a to ještě tak, aby to zapůsobilo na voliče, byl pokládán Alastair Campbell. V Británii převládá mínění, že Blairovy úspěchy by bez spolupráce někdejšího politického komentátora listu Daily Mail byly nemyslitelné.
Tvrdí se dokonce, že Campbell je spolutvůrcem konceptu New Labour a právě tento koncept stranou odsouzenou do lavic opozice po celá 80. léta ještě po začátek 90. přivedl k moci.
Když má mediální poradce tolik zásluh, proč by se jej měl premiér zbavovat? Protože Campbell přestal nosit Blairovi štěstí. Výhoda se změnila v nevýhodu natolik, že když už se předsedovi vlády něco povedlo, tak se začalo říkat, že se tak stalo jen kvůli šikovnému poradci. A nyní to vypadá, že aféra Kelly Campbellovi zlomí vaz. Je nanejvýš podezřelý, že to byl právě on, kdo na poslední chvíli před zveřejněním vpašoval do vládní zprávy tvrzení, že vojáci Saddáma Husajna mohou zaútočit zbraněmi hromadného ničení ve lhůtě 45 minut.
V politice se kličkování, naznačování, pokládá za obecně přípustné, ale jen pod podmínkou, že vás nechytí takříkajíc s rukou v kapse. Prezident Bush starší dodnes jistě vzpomíná na to, jak mu vyzyvatel Bill Clinton a média v kampani připomínali veřejně vyslovený slib, že nezvýší daně. Campbell nyní čelí podezření, že v zájmu zdůraznění irácké hrozby uvedl i argumenty, o nichž zdvořile řečeno neměl dostatek důkazů.
Proto i když vládní mluvčí označil zprávy o Campbellově chystaném odchodu za zbožná přání, v Londýně panuje přesvědčení, že Tony Blair se od podzimu bude muset bez jeho služeb obejít. Premiéra tak, pokud se odněkud zčista jasna nezjeví nové posily, čeká rozhodování bez spolehlivých opor. Na odchodu není jen Alastair Campbell, ale také věrná Blairova tajemnice Anji Hunterová, s níž se zná už od studentských let. S Peterem Mandelsohnem, který si pro obratnost v mediálních záležitostech vysloužil od konzervativní opozice přezdívku kníže temnot, se Blair blízce nestýká už nějaký čas. A podle tisku se i šéf premiérova štábu Jonathan Powell ohlíží po jiném zaměstnání.
Na dovolené musí britský premiér zvážit, co a hlavně s kým, jak dál. Jestli k tomu pomůže změna, protože se letos rozhodl nejet jako dříve do italského Toskánska, ale přijal pozvání na letní sídlo popového zpěváka Cliffa Richarda na Barbadosu, těžko předpovídat. Ale v černé sérii posledních dnů a týdnů se může utěšovat alespoň tím, že ho mají rádi tam, kam směřoval svou diplomatickou podporu nejvíce.
Ve Spojených státech jistý Jim Bursch založil dokonce sdružení na podporu Blairovy prezidentské kandidatury v USA. Na internetové stránce Blair 2004 se několik set stoupenců vyznává ze své podpory této převratné myšlence. Nedělají si přitom příliš starostí s článkem americké ústavy, který předepisuje, že hlavou Spojených států se může stát jen americký občan. Stěží tedy britský politik.
Při pozornějším čtení stoupenců Blairovy zámořské kandidatury se dokonce nelze ubránit dojmu, že ne všichni jsou vedeni stejnými pohnutkami. Jeden ze signatářů petice ve prospěch kandidatury britského premiéra na amerického prezidenta napsal: "Jsem ze Spojeného království - vezměte si ho od nás, prosím."
