Čarodejnice
Svatojakubská neboli Valpuržina noc, tedy noc z 30. dubna na 1. května, je noc, které už dávné kultury přikládaly velký význam. Setkáváme se s tím v předkřesťanských náboženských kultech, které byly velmi živé na území Evropy. S čím vším naši předkové tuto noc spojovali, na to jsme se ptali religionisty Pavla Hoška.
Tato prapodivná, posvátná noc bývala jak starými Kelty, tak starými Germány, tak starými Slovany považována za zvláštní čas, kdy jakoby duchovní síly měly přístup do světa lidí a jako kdyby to proudění oběma směry mezi světem lidí a světem duchovních mocností - Bohů, démonů a jiných sil bylo intenzivnější a silnější a z toho se taky odvíjely všelijaké rituály spojované právě s tímto datem.
Proč to bylo právě v této době, proč právě tato noc byla spojována s těmito zvláštními věcmi?
Má to několik vysvětlení, každopádně je to víceméně přesně mezi rovnodenností a slunovratem. To je takové hvězdářské vysvětlení, ale také se často právě oslavy a rituály spojené s Valpuržinou nocí propojovaly s tím rituálním odříznutím té už definitivně odstřihnuté zimy a začátku vegetačního období - takže času plodnosti, lásky, prvních zelených rostlin a tak dál.
Mluvil jste o Valpuržině noci - kdo to byla Valpurga?
Tady máme dvě různá vysvětlení, která se možná doplňují. Podle některých pramenů to byla starogermánská Bohyně ztělesňující matku Zemi a všechny ty stvořitelské, ženské, ale také temné síly přírody. Podle jiných zdrojů to byla v 8. století křesťanská světice, abatyše, která ale byla spojována právě s ochranou proti uřknutím a všelijakým fíglům a kejklům čarodějnic. Takže to byla taková patronka ochrany před čarodějnicemi, ale zároveň taková trošku převlečená čarodějnice.
S touto nocí také souvisí určité rituály, které i dnes praktikují vyznavači nejrůznějších neopohanských kultů, přestože by se zdálo, že za ta léta pohanství bylo právě křesťanstvím překonáno, dnes jsou lidé, kteří se vrací k pohanským náboženstvím. Čím pohanství oslovuje dnešního člověka, co tam dnešní lidé hledají?
Já bych řekl, že to je do značné míry cesta ke kořenům a možná k alternativním kořenům, protože poměrně málo lidem v Evropě je z dějepisu známá křesťanská kulturní a duchovní tradice Evropy, a přesto nějak pociťují, že by chtěli patřit k velkému příběhu, že by se chtěli napojit na nějakou bájnou, slavnou krásnou minulost a právě keltské, germánské a slovanské tradice, které nebyly úplně překryty a vyhnány křesťanstvím, ale byly často právě vstřebány a všelijak proměněny a přeznačeny, ale žily v tom podhoubí v podstatě až do přítomnosti, tak jsou dneska velmi inspirujícím zdrojem pro spoustu duchovně hledajících lidí dnešní generace.
