Česko a americká víza

V USA jsou pro zrušení víz stanovená striktní pravidla a ta země, která je dodržuje po určitou dobu, je ze seznamu zemí, které víza potřebují, Kongresem vyškrtnuta. Počet českých a moravských turistů, kteří nedodržují ve Spojených státech vízový režim, to znamená, že většinou překračují povolenou dobu pobytu či pracují na černo, nebo tak přilétají jen za účelem sňatku, je v poměru k počtu českých a moravských turistů víc než norma povoluje, a proto musíme žádat o víza.

Povolená norma je tříprocentní a našich turistů, kteří ji nedodržují, je deset procent. Tečka. Nejde tedy o nějaký truc vůči České republice ani o obavy z teroristů, jak se někdy říká či píše v médiích. Veřejná prohlášení činěná v českém tisku či schůzky s americkými politiky nemohou tuto situaci, která je samozřejmě nepříjemná, nijak ovlivnit, což už dnes ví i řada voličů. Politici přesto tuto falešnou hru hrají v domnění, že tím osloví ty nejméně vzdělané vrstvy. Obávám se, že se hluboce mýlí. Ti totiž k volbám stejně nepůjdou a těm voličům, o které by jim mělo skutečně jít, to znamená těm středovým, nerozhodnutým, kteří jsou z politiky znechucení, jen ukazují svou šaškovskou tvář. Za dané situace jsou jen dvě možnosti.

Přivést k větší kázni české turisty vyjíždějící do Spojených států, což se nemůže asi nikomu podařit, v Čechách a na Moravě je díky dvěma totalitám příliš hluboce poškozená úcta k zákonům, protože nebyly naše a byly nám vnuceny, nebo změnit americká pravidla. Protože druhá cesta je schůdnější, realističtější, zvolí jí každý zkušený politik. Chce-li ale výjimku, musí za ní něco nabídnout. A přesně touto politickou cestou se vydali Poláci a usvědčili naše politiky z pouhého politikaření. Návrh amerického Senátu z minulého týdne obsahuje dodatek k imigračnímu zákonu, který dočasně ruší vízovou povinnost zemím, jež jsou členy Evropské unie, vojensky pomáhají Spojeným státům ve válce v Iráku a v Afghánistánu, jednotkou nejméně o 300 vojácích a nepředstavují pro USA bezpečnostní riziko. Senát se na imigračním zákonu klopotně dohaduje a není jisté, zda návrh dokončí před letními prázdninami.

Pak musí projít zákon ještě Sněmovnou reprezentantů, která je mnohem přísnější. Jedno je ale jasné, Polsko splňuje všechny podmínky dodatku, nový zákon je tedy přímo šit na míru Polákům. Není se čemu divit, když dodatek předkládala senátorka, která se jmenuje Barbara Mikulski. Úzké napojení Polska na emigranty, kterých je mimochodem v zahraničí okolo deseti milionů a z toho většina v USA, přineslo ovoce. Za schválením totiž stojí hlavně Bill Frist z Pensylvánie, předseda senátní republikánské většiny, v jehož zemi žije asi 800 tisíc lidí, kteří se hlásí k polskému původu a senátor se uchází v podzimních volbách o jejich hlasy. Polská loby tedy evidentně zafungovala. Bohužel na rozdíl od polské a třeba slovenské loby ve Spojených státech, česká loby neexistuje a k české emigraci se dodnes nechováme dostatečně vstřícně, abychom ji mohli řádně využívat.

Prohlášení pana premiéra Paroubka, že pokud Spojené státy zruší vízovou povinnost Polsku, bude Praha vyžadovat totéž, je opět jen teatrálním gestem a vyplývá z neochoty pochopit americká pravidla hry. Dokládá to i další část premiérova prohlášení, že by bylo nepraktické kvůli zrušení víz zvyšovat počty jednotek v zahraničních misích.

Tuto větu lze totiž potvrdit. Takhle jsme se měli chovat již dávno, ale o dlouhodobé partnerství našim politikům zdá se nejde. Soustřeďují se jen na momentální úspěchy a nanejvýš uvažují v horizontu čtyřletého volebního cyklu. Poláci šli opačnou cestou. Pomohli USA již v Kosovu a v Iráku, kde pod jejich velením je třetina země. Jednorázová akce by určitě nic nevyřešila, partnerství se prokazuje letitou zkušeností, a to zdá se nám ještě nedošlo. Přesto pokud dodatek projde oběma komorami Kongresu, naše šance na zrušení víz by se mohla o trochu zlepšit.