Česko-slovenská nemocnice v Ugandě a šamani
Už rok a půl pracuje v africké Ugandě Česko-slovenská nemocnice sv. Karla Lwangy. Vznikla jako jeden z projektů rozvojového střediska Arcidiecézní charity Praha a velmi rychle si získala dobré jméno i pověst. Místní státní zdravotní zařízení fungují velmi špatně, takže pro lékaře jsou konkurencí kuriózně tradiční šamani, u kterých lidé stále ještě hledají pomoc.
Za posledních sto let udělala Afrika velký skok. Z tradičních jednoduchých podmínek, ve kterých lidé celá staletí žili, najednou přeskočili do podmínek moderního světa. A právě na příkladu zdravotnictví to je dobře vidět. V Ugandě najdeme státní nemocnice, jejichž úroveň je velmi špatná a de facto nefungují. Vedle toho zde existuje síť nestátních zařízení vybudovaná většinou katolickými misionáři a ugandská vláda dobře ví, že se bez nich neobejde. Zdá se ale, že mnoho místních obyvatel důvěřuje nadále tradičnímu přírodnímu léčitelství. Podle statistik totiž na jednoho šamana připadá 290 lidí, zatímco na jednoho zdravotníka se znalostí západní medicíny až 20 000.
Jitka Škovránková, donedávna ještě finanční ředitelka česko-slovenské nemocnice v Ugandě, popisuje, jak takové léčení u místního šamana vypadá.
"Většinou obřad začíná tak, že se vejde do chýše, která je zasvěcená některému ze specifických duchů. Tam si tradiční lékař nejprve zapálí dýmku s nějakými bylinami, začne se modlit, chřestit různými nástroji, někdy se obětuje třeba kohout, se kterým se potom rituálně točí a tančí, ten šaman vykřikuje a používá různé korále a z toho všeho má zjistit, co vlastně pacientovi je. Někdy samozřejmě si něco vymyslí, někdy na to i přijde. Většinou pacientovi potom podá nějaké bylinky, nebo jsme zjistili, že léčba je třeba: dej si minci do boty a prostě to tě vyléčí."
Někdy ale nezůstane jen u nevinného placebo efektu. Jak dodává Jitka Škovránková, nastávají i velmi smutné případy.
"Často se k nám do nemocnice dostanou právě pacienti, kteří od tohoto tradičního lékaře odešli třeba s nařezaným tělem, kde se ten tradiční lékař snažil vyléčit malárii. On třeba nařezává různými ornamenty tělo a k nám se potom dostanou děti nejen v pokročilém stadiu malárie, ale i se zanícenými ranami. Máme spoustu případů, kdy nám pacienti zemřeli na otravu těmi bylinami."
A tak se nelze divit, že v místních podmínkách jsou vzdělávací programy pro personál česko-slovenské nemocnice důležitou součástí jejich práce. Jeden z nich je zaměřen na dětskou podvýživu.
"Snažíme se matkám ukazovat, jak z dostupných surovin, které dostanou na trhu, mohou připravit vhodné, nutričně bohaté jídlo. To znamená, že každý týden naše zdravotní sestra má připravenou lekci nejen o jídle, ale i o obecné hygieně, porodech, potřebě kojení a tak dále a zároveň připravuje jídlo před zraky těch matek. Pak všichni to jídlo ochutnají - jsou to různé kaše z avokáda, ze soji, vajec z dostupných obilovin tak, aby matky mohly potom to jídlo připravovat doma."
Pracovníci nemocnice dělají i výjezdní programy zaměřené na očkování a odčervování dětí, sledování těhotných matek a prevenci HIV. Zdá se, že osvětová práce je v Ugandě velmi potřebná. Každopádně, pokud se tam někdy dostanete, návštěvu u šamana radši vynechte.
Provoz časko-slovenské nemocnice je částečně hrazen z prostředků Arcidiecézní charity Praha. Podpořit tento projekt můžete i vy a to prostřednictvím dárcovské sms ve tvaru DMS UGANDA na číslo 87777. Cena jedné sms je 30 korun.
