Cesta Jana z Michalovic za slávou a vítězstvím
Námět rytířského klání, hrdinné výpravy a turnajového zápasu může být poutavý pro své nepochybné napětí. Čtení o úspěchu v náročné disciplíně a v prostředí s obtížnou konkurencí je v současném období olympijských her a podobných sportovních klání možná i inspirativní. Ale zároveň, pokud je vše již několik století sepsáno a do dneška uchováno, může jít o neméně napínavé pátrání po osudech vzácného spisu, zvláště proto, že Rytířská jízda Jana z Michalovic je dochována v jediném rukopisu, uchovávaném v univerzitní knihovně v Heidelberku. Samozřejmě zde ani tak nejde o množství prolité krve a zabitých protivníků, ale o nalezení souvislostí a peripetií, kterými prošel nejen hrdina příběhu, ale právě spis sám.
Někdy mezi lety 1293-1297 se vypravil český šlechtic Jan z Michalovic ke dvoru francouzského krále Filipa IV. Sličného. Ve Francii město Paříž / je známo jako velmi vznešené. / Tam přijel hrdina z české země /ve své touze po dobrodružných činech; / přijat podle šlechtických zvyklostí / tam byl vysoce vážený host. V té době šlo možná o jeden turnaj z mnoha konaných, ale přesto úspěch pana Jana byl zřejmě pro něho samého i pro domácí prostředí natolik důležitý, že o tom byla sepsána zpráva. A tak se původem český šlechtic dostal do literárního společenství takových reků, jako byl legendární Parsifal, hrdinové artušovských románů, skutečný Alexandr Veliký či postavy děl nejuznávanějšího německého epika Wolframa von Eschenbach.
Text je psán ve své době oblíbenou oslavnou formou německé literatury, jako hrdinská báseň. Ostatně, zřejmě sám pan Jan z Michalovic si vybral autora textu, významného tvůrce německé literatury poslední třetiny 13. století Heinricha von Freiburg. Šlo o skutečně schopného, ale i populárního básníka, což dokládá fakt, že právě von Freiburg dokončil jiné významné dílo vznikající na sklonku třináctého století, totiž epos o Tristanovi a Isoldě, který rozvrhl nadaný klerik Gottfried von Straßburg tak široce, že jej nestačil dokončit. Úkol dohotovení skladby připadl právě H. von Freiburgovi.
Současné vydání překladu Rytířské jízdy (perfektně pořízeného Marií Ryantovou) se opírá o ediční zpracování z roku 1886, jímž se na Karlově univerzitě v oboru německé literatury habilitoval Arnošt Kraus (1859-1943), kterému především patří zásluha o počátky české germanistiky. Celý text tak dostává další dimenzi, neboť mimo podnět k úspěšnému počinu také přispěl k příznivému rozvoji vědeckého oboru. Podrobnosti spolehlivě osvětluje Václav Bok v závěrečné studii Německá báseň třináctého věku.
Drobný text v sympatickém knižním vydání s doprovodem ilustrací Zdirada J. K. Čecha je ukázkou literatury minulých věků, kdy byla důležitá a živá statečnost, důstojnost a dvornost rytířů i sympatie a obdiv přítomných dam. Hodnota a význam podobného textu se pro dnešní dobu ovšem podstatně zvyšuje nejen tím, že zaznamenává cestu jednoho šlechtice za vítězstvím, ale především jeho postavením literární památky, dokladu kulturní úrovně, vyspělosti a kvality dávného období, stejně jako přirozenosti bytí a spolutvoření českého a německého živlu na českém území.
Heinrich von Freiberg: Rytířská jízda Jana z Michalovic. Elka Press, Praha 2005. Překlad: Marie Ryantová, 56 str.
