Cílené atentáty Izraele na palestinské teroristy
Navzdory nesouhlasu a protestům mezinárodní veřejnosti Izrael od této strategie nejen nikdy neustoupil, ale po nedávném zrušení příměří teroristickými organizacemi ji naopak zesílil. Když proti hnutím Hamas, Islámský džihád, Fatah a jeho odnoži, zvané Mučedníci od Al-Aksá, nezasáhne sama palestinská samospráva, musí to udělat Izrael, hájí se vláda. Fyzická likvidace strůjců nejkrvavějších útoků na izraelské civilisty se podle izraelského kabinetu ukázala jako nejúčinnější způsob, jak teroristickou strukturu alespoň destabilizovat a trochu omezit schopnost teroristů podnikat útoky.
Izrael zkusil v boji proti palestinským ostřelovačům a sebevrahům všechno. Odvetu i zdrženlivost, demolice domů rodin atentátníků, zatýkání, zátahy i rozsáhlé vojenské operace. Jednání s palestinskou samosprávou a nátlak Spojených států nakonec koncem června vedly k tříměsíčnímu příměří, které vyhlásily tři největší teroristické skupiny. Po necelých dvou měsících je však tytéž organizace samy porušily třemi dalšími atentáty.
Strategie cílených atentátů však není novinkou současné intifády. Izrael jí praktikuje celá desetiletí. Například už počátkem 70. let takto agenti Mosadu zlikvidovali několik palestinských teroristů, kteří v roce 1972 na olympiádě v Mnichově zavraždili 11 izraelských sportovců.
Terčem izraelských střel jsou všichni, kdo se podílejí na teroristické činnosti, ale především vůdci nejradikálnějšího hnutí Hamas. V pondělí byli při šestém útoku v posledních 11 dnech zlikvidováni dva příslušníci Hamasu v pásmu Gazy a v sobotu na stejném místě dva hlavní agenti této skupiny. Před nimi byl kromě dalších zabit i významný vůdce Ismaíl Abú Šanáb a v červnu střele jen o vlásek unikl předák a mluvčí Hamasu Abdel Azíz Rantisí. Loni v březnu zahynul významný představitel téhož hnutí Ibrahim Maqadmá a před rokem byl zabit vůdce Saláh Šiháda pumovou bombou, svrženou na jeho dům. Spolu s ním zahynula i jeho manželka a dalších 12 civilistů.
Právě civilní ztráty jsou hlavním argumentem odpůrců cílených atentátů. Velitel izraelského letectva Dan Chaluc nedávno uvedl, že palestinští civilisté byli postiženi při celé jedné třetině útoků. Cíl byl zasažen vždy bez výjimky, avšak jen v 85 procentech byl zabit. I tak je úspěšnost atentátů pozoruhodná.
Hamas se však nedává odradit a sebevražedné a další útoky organizuje dál. Za každou izraelskou odplatu přísahá otevřeně a dokonce ve světových sdělovacích prostředcích krvavou pomstu. Po srpnovém sebevražedném atentátu v Jeruzalémě dochází podle náčelníka hlavního štábu Mošeho Jaalona v Izraeli denně k třinácti pokusům o útok na civilisty, kterým bezpečnostní složky zabrání.
Svět donedávna proti izraelským cíleným útokům hlasitě protestoval, ale po nekončících teroristických činech kritika zvolna utichá. Kromě arabských států dnes už vlastně jen Evropská unie tvrdí, že je třeba rozlišovat politické křídlo Hamasu od vojenského, přestože existuje stále víc důkazů, že v čele obou složek stojí stejní lidé. Washington cílené atentáty někdy odsoudí, ale zároveň Izraeli přiznává právo na sebeobranu. A loni v listopadu Spojené státy podnikly v podstatě identickou akci proti šesti příslušníkům Al-Kaidy v Jemenu, kde jejich automobil zasáhla střela z amerického bezpilotního letounu.
Jen v loňském roce Izrael podle palestinských odhadů při cílených atentátech zlikvidoval na 60 osob. Za poslední dva týdny armáda zabila 12 příslušníků Hamasu. Podle premiéra Ariela Šarona je zabíjení vybraných teroristických vůdců pro Izrael existenční nutností, navzdory tvrzení odpůrců, že tyto akce mají kontraproduktivní účinek.
Izrael tak zároveň dělá špinavou práci za palestinskou samosprávu. Palestinský premiér Mahmúd Abbás i ministr bezpečnosti Mohammad Dahlan se na jednání s izraelskou vládou údajně několikrát nechali slyšet, že zničení teroristické infrastruktury je nad jejich možnosti a schopnosti. A pokud by se o to seriózně pokusili, mohli by se zřejmě stát oběťmi palestinského útoku sami. Kdo ví, nakonec se nabízí i možnost, že Izrael teroristy likviduje s tichým souhlasem palestinského kabinetu. Palestinci každý cílený atentát halasně odsoudí a označí ho za zločin. Evropská unie se rozzlobí a Spojené státy většinou Izrael vyzvou, aby s nimi přestal. Na to izraelská vláda prohlásí, že nepřestane. A tak se Blízký východ dál pohybuje v bludném kruhu akce, reakce a protireakce, ze kterého občas vypadne nějaký ten mrtvý terorista.
