Čína slaví
Ve čtvrtek se v Číně slavilo. Od vyhlášení Čínské lidové republiky Mao Ce-tungem uplynulo přesně 60 let. Největší oslavy v dějinách říše středu měly být přehlídkou úspěchů vládnoucích komunistů. Vůdce Mao by ale svou zemi nepoznal. Byla tam totiž zavedena do značné míry ekonomická svoboda. Teď je otázka, zda se dá očekávat v dohledné době i zavádění politické svobody? Na to se ptáme Romana Jocha z Občanského institutu.
Roman Joch: "Je to velice málo pravděpodobné a téměř až nemožné, pravdou je, že ten režim tak genocidiní vůči vlastním obyvatelům už není, nechá je na pokoji, pokud nejsou v jakékoli opozici vůči režimu, ale zároveň je režim velice citlivý na jakékoli projevy aktivity, která není přímo kontrolována státem. To znamená, politika a i ty náboženské organizace, které nepřijímají státní kuratelu, jsou netolerovány a celkem krutě pronásledovány."
Jak je to v Číně s náboženskou svobodou? Zdá se, že režim do jisté míry toleruje křesťany a buddhisty, ale tvrdý je vůči Tibetu nebo Sinťjangu...
Roman Joch: "No, především režim umožňuje určitou náboženskou svobodu, ale pouze těch církevních společenství nebo církví, které přímo přijímají státní dozor. Trochu se to podobá situaci v Československu za komunismu, kdy byla například privilegována skupina Pacem in terris, ale ti církevní představitelé, kteří nebyli přímo pod státní kontrolou režimu, byli perzekvováni. V Číně ty perzekuce jsou ještě mnohem výraznější, existují oficiální ať již křesťanské nebo jiné církve, ale například ti křesťané katoličtí nebo protestantští, kteří nechtějí mít se státem nic společného, jsou velice krutě perzekvováni. Dokonce tak velice nepolitické hnutí jako je Falun Gong, je rovněž perzekvováno, ale to jenom proto, že od samého počátku bylo mimo státní kontrolu. No, a pokud jde o ty provincie, které nejsou původně obývány čínským etnikem, jako jsou Tibet nebo Ujgursko, pak tam už čínská tolerance není vůbec žádná vůči čemukoliv, co není přímo kolaborující se státem."
Jaký vývoj se dá v tomto směru v Číně očekávat v budoucích desetiletích?
Roman Joch: "To je velká neznámá. Čína samozřejmě stejně jako ostatní země východní Asie typu Jižní Korey, Thajwanu, Filipín může prodělat cestu, řekněme, přes kapitalismus k demokracii. To by byl optimistický scénář, ale prozatím se bohužel neukazuje, že by moc čínského režimu, monopol komunistické strany byly jakýmkoli způsobem oslabeny nebo že by se liberalizovaly. Spíše se zdá, že Čína zůstane ekonomicky kapitalistickou zemí, ale politickou diktaturou, něco na způsob Wilhelmovského Německa nebo Japonska po revoluci Meidži na konci 19. století. Ekonomická prosperita, ale tvrdá diktatura spíše vojenského charakteru. To je podle mého názoru nejpravděpodobnější scénář. Třetí varianta, která je zmiňována a které se bojí především čínské vedení, je rozpad Číny na jednotlivé provincie s tím, že centrální vláda nebude mít žádnou moc nebo velice malou, ale hlavní moc budou mít místní náčelníci - ať již vojenští nebo představitelé regionálního významu a Čína se rozpadne na jakousi volnou konfederaci místních provincií. Mimochodem toto byl stav Číny ve 20. letech 20. století a z tohoto vývoje mají čínští představitelé největší obavu."
Co by tento vývoj mohl přinést pro náboženství a náboženskou svobodu?
Roman Joch: "V takovém případě by asi nastala pluralita. V jednotlivých čínských provinciích by byla situace různá a nelze ani vyloučit, že některé by byly přímo otevřené náboženské svobodě, mimochodem to byla ta situace ve 20. letech 20. století, kdy například křesťanské církve do Číny pronikaly a Čína byla vnímána jako misijní území pro křesťany s nárůstem křesťanské populace. Takže ať už nastane vývoj k liberalizaci nebo k desintegraci Číny, bude to stále lepší, než kdyby byl u moci netolerantní represivní režim, který by měl vládnout nad celou Čínou."
