Čínský plán klimatické neutrality je ten nejambicióznější na světě, myslí si analytik

15. listopad 2020

Bezmála pět let po přijetí Pařížské klimatické dohody stále nejsou jasná všechna pravidla, podle kterých mají země snižovat emise skleníkových plynů. 

Pandemie ochromila diplomatická jednání a řady signatářů navíc tento měsíc opustily Spojené státy. Čína, Japonsko a Jižní Korea naopak nově slibují, že stejně jako Evropská unie ve snaze omezit nárůst globální teploty dosáhnou nulových emisí oxidu uhličitého. Ty pod vlivem pandemie koronaviru přinejmenším krátkodobě klesly.

Člověk míní, covid-19 mění

Nebýt pandemie, tak by teď v Glasgow nejspíš vrcholila jednání o mezinárodním obchodu s emisními povolenkami a finanční pomoci chudým zemím postiženým změnou klimatu.

Čtěte také

Dějištěm 26. klimatické konference OSN měl být areál Scottish Event Campus. Haly, kde se běžně konají koncerty, výstavy nebo kongresy jsou teď rozdělené bílými přepážkami na malé pokojíky. S pomocí britské armády a zdravotníků se kampus už na jaře změnil na záložní nemocnici pro pacienty s onemocněním covid-19. Setkání politiků, diplomatů, vědců a aktivistů z celého světa by měl areál po odkladu hostit až příští rok v listopadu.

Očekávalo se, že v Glasgow mnohé země představí nové závazky ke snížení emisí skleníkových plynů. V prosinci totiž uplyne pětiletá lhůta, kterou pro tento účel stanovila Pařížská klimatická dohoda z roku 2015. Státy se v dokumentu zavázaly, že udrží nárůst globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C a budou usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C. V současnosti je teplota vyšší o zhruba 1 °C v porovnání se stavem před průmyslovou revolucí.

Pandemie snižuje emise

Paradoxem je, že i bez úspěchu mezinárodních klimatických jednání a přelomových dohod letos zřejmě vědci zaznamenají bezprecedentní snížení emisí oxidu uhličitého. Na vině je pandemie koronaviru a související útlum ekonomik po celém světě.

Grónsko taje...

„V okamžiku, kdy jde o pokles emisí o osm nebo deset procent v rámci jednoho roku, tak to samozřejmě bude mít vliv na koncentrace, které naměříme,“ vysvětluje klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu, který ale podotýká, že takový jednorázový útlum trvající jeden až dva roky bude z hlediska globálního vlivu na klima zcela zanedbatelný.

Čtěte také

„Ve zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2018 se píše, že bychom měli do roku 2030 každoročně snižovat emise o 7,6 procent. Jestli letos snížíme celosvětově emise o osm, tak jsme de facto na té hranici, kterou navrhuje panel ale pro každý další rok,“ míní Tolasz.

„Teď se zamyslete, co všechno jsme proto museli celosvětově udělat a co bychom museli udělat v dalších letech, abychom emise snížili o dalších 8 procent. Toho se nedá dosáhnout bez nějaké přípravy a transformace ekonomik,“ podotýká klimatolog, který Česko v IPCC zastupuje.

Pandemie změnám nahrává

Že se bez větších snah o dekarbonizaci a úspory energie emise brzy vrátí na původní úroveň, se domnívá i Pavel Zámyslický, vedoucí odboru energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí.

Čtěte také

„Pozitivní efekt, který se dá vysledovat v řadě zemí, je, že se snaží o zelenou obnovu ekonomiky po pandemii. To znamená, že směřují prostředky na investice třeba do modernizace dopravy, zateplování budov nebo obnovitelných zdrojů energie. Touto cestou se vydala i EU. Prostředky, které dává na plán oživení, musí být z 37 procent využity pro účely, které jsou v souladu s budoucími cíli ochrany klimatu,“ podotýká Zámyslický, který také zastupuje Česko na mezinárodních klimatických jednáních. Ta podle něj navzdory pandemii úplně nezamrzla a částečně pokračuje na internetu.

„Asi nejvýznamnější akce bude pořádaná OSN 12. prosince, což bude oslava pěti let od uzavření Pařížské klimatické dohody. Virtuálně bude hostit hlavy států a vlád a očekává se, že by i tam mohly být představeny nové závazky nebo příspěvky v oblasti snižování emisí a financování ochrany klimatu.“

Čtěte také

Evropská unie, která je zodpovědná za zhruba desetinu každoročních emisí oxidu uhličitého, pravděpodobně bude moct představit své zpřísněné emisní cíle pro rok 2030. Finálně se má o nich rozhodnout krátce předtím na prosincovém summitu lídrů členských zemí, který se má konat v Bruselu 10. a 11. prosince.

Cíl dosáhnout klimatické neutrality v polovině století už unijní země deklarovaly loni. To znamená, že se budou snažit rychle omezit produkci oxidu uhličitého na minimum a zbývající emise vyvážit pomocí opatření na odstraňování skleníkového plynu z atmosféry, jako je výsadba stromů.

Největší překvapení: Čína

Obdobný závazek letos v září oznámil čínský prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na Valném shromáždění OSN. Slíbil, že Čína dosáhne do roku 2030 vrcholu emisí oxidu uhličitého a uhlíkové neutrality nejpozději v roce 2060. Podle analytika Tomáše Jungwirtha z Asociace pro mezinárodní otázky jde o velmi ambiciózní cíl.

Čtěte také

„Pokud by Čína skutečně splnila tato slova a dosáhla klimatické neutrality do roku 2060, tak by její redukční trajektorie byla nejambicióznější ze všech. Protože tato země je v tuto chvíli obrovským emitentem a křivka emisí byla doposud rostoucí. Můžeme mít oprávněné pochyby, jestli se to podaří splnit a do jaké míry je k tomu uvnitř Číny politická vůle. Ale z geopolitického hlediska je tento krok určitě zásadní. Znamená, že Evropa není jediným silným hráčem, který tuto agendu staví vysoko. V neposlední řadě jde o tlak na další velké emitenty od USA až po Brazílii, kteří jsou v tuto chvíli mimo diskusi, aby se do ní zapojili a přijali závazky obdobného charakteru.“

Čína je zodpovědná za zhruba 27 procent emisí oxidu uhličitého, které lidé ročně vypustí do atmosféry, nejvíc ze všech zemí světa. Buduje nové uhelné elektrárny, ale příští rok také chystá spustit vlastní trh s emisními povolenkami.

Několik týdnů po projevu čínského prezidenta v OSN slíbilo Japonsko (cca 3 procenta světových emisí oxidu uhličitého), že dosáhne klimatické neutrality do roku 2050. Stejný závazek následně deklarovala i Jižní Korea (2 procenta emisí).

Co udělají USA?

Druhý největší světový producent oxidu uhličitého – Spojené státy (15 procent) – teď, 4. listopadu, oficiálně vystoupily z Pařížské klimatické dohody, nejsou už ani účastníky klimatických jednání pod OSN.

00716878.jpeg

Prezident Donald Trump se stavěl vůči změně klimatu skepticky a podporoval těžbu a využití fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa nebo zemní plyn, jejichž spalování je zodpovědné za většinu emisí. Ty ovšem v USA v posledních letech klesaly, a to hlavně kvůli útlumu uhelných elektráren.

Nově zvolený prezident Joe Biden už ale deklaroval, že hned po nástupu do funkce vrátí svou zemi mezi signatáře Pařížské dohody. Během kampaně označoval změnu klimatu za existenční hrozbu pro celé lidstvo a slíbil podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů. Jaké klimatické závazky USA s obnovením podpisu Pařížské dohody přijmou, ovšem podle Jungwirtha zatím není jasné.

Čtěte také

„Je otázkou, jak ambiciózní cíle jsou USA schopné předložit. Také nevíme, jestli prezident Biden bude mít potřebnou podporu v Kongresu. Toto už nebude pouze na něm a jeho úřadu. Bude za sebou potřebovat politickou sílu. V tuto chvíli to vypadá, že americká politická scéna bude značně rozštěpená. I když se USA do Pařížské dohody vrátí, předtím než předloží nějaký plán snižování emisí, lze čekat dosti vyhrocené debaty.“

Jisté je, že ve srovnání s aktuální koronavirovou krizi představuje změna klimatu v dlouhodobém horizontu mnohem větší globální hrozbu, která vyžaduje celosvětovou spolupráci států i soukromého sektoru na nebývalé úrovni.

Sliby řady asijských zemí z poslední doby včele s Čínou, výsledek amerických prezidentských voleb stejně jako navyšování ambic v Evropské unii a zelené plány na obnovu řady ekonomik posilují naději, že slib zemí, které podepsaly před pět lety dohodu v Paříži, nezůstane jen na papíře.

Víc o klimatické diplomacii, emisních cílech Evropské unie a výzvách, které představují pro Česko, uslyšíte v pořadu Zaostřeno Štěpána Sedláčka.

autor: Štěpán Sedláček
Spustit audio

Související