Co ohrožuje zemědělskou půdu?

Z něj vyplývá, že pronájem půdy využívá zhruba devadesát procent zemědělců. Je to dáno částečně tím, že nákup příslušných pozemků by tyto lidi neúměrně zatížil, jednak tím, že je to, jak už bylo zmíněno, výhodnější.

Nelze se proto divit tomu, že zemědělci s obavami hledí k začátku května letošního roku. Od tohoto data, pokud příslušné novely zákonů projdou parlamentem, by měli cizinci získat snadnější přístup k nákupu půdy. To by mohlo přilákat solventní zájemce ze zahraničí a zvýšit její cenu. Čeští farmáři se obávají, že by je to mohlo poškodit. Například tím, že by museli platit více za pronájem, nebo, že by z dosud obhospodařovaných pozemků byli vytlačeni cizinci.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že strach má příliš velké oči. Ti zahraniční farmáři, kteří u nás chtěli půdu pro hospodaření získat, už tak dávno učinili. Stačilo jim k tomu sehnat si v tuzemsku partnera a založit firmu. Ta si pak mohla půdu koupit nebo pronajmout v libovolném rozsahu. Je tudíž nepravděpodobné, že by jednodušší přístup k půdě vyvolal masový příliv farmářů ze zahraničí. Navíc Česká republika je součástí Evropské unie a z dlouhodobého hlediska je omezený přístup k zemědělské půdě stejně neudržitelný.

Už dnes je sporné, jak by dopadlo příslušné soudní jednání, pokud by se nějaký občan unie rozhodl například napadnout odmítnutí zápisu do katastru nemovitostí, který s převodem půdy souvisí. Rovněž nelze očekávat, že by došlo k razantnímu růstu cen za prodej nebo pronájem. V legislativě existuje totiž celá řada opatření, která nakládání se zemědělskou půdou regulují. Z tohoto úhlu pohledu tak jde svým způsobem o zbytečnou bouři ve sklenici vody. Zdá se, že byla rozpoutána hlavně z důvodu, aby se neotevřela cesta dokořán k rychlému vytvoření normálního trhu se zemědělskou půdou. Vzhledem k ekonomické síle, nebo spíše slabosti, řady tuzemských farmářů, by razantní růst cen mohl pro ně představovat skutečně existenční ohrožení. To však neznamená, že by neměli být tlačeni k tomu, aby se stávali konkurenceschopnými i něčím jiným, než výhodnou cenou pronájmu půdy, na které hospodaří.

Zároveň je jasné, že zemědělská půda je citlivé národní bohatství. Pokud je ztracena, pak se dá s trochou zjednodušení říci, že nenávratně. A v této souvislosti by měla být veřejnost znepokojena spíše z toho, kolik pozemků se ze zemědělské půdy vyjímá. Názorným příkladem může být vznik nejrůznějších satelitních městeček, obchodních center nebo průmyslových zón. I když v některých případech může dojít v budoucnosti k jejich krachu, je pak téměř vyloučené, že by se tyto oblasti proměnili zpět v zemědělskou půdu. Je příznačné, že to nevyvolává takové emoce, jako podle všeho od května snazší přístup zahraničních farmářů k půdě. V této souvislosti je dobré připomenout osud sedláka Rajtera na Mostecku, kterému jeho hospodaření prakticky zničila výstavba továrny Nemak. Takže českého farmáře nevystrnadil jeho zahraniční kolega, ale průmyslový podnik. I z tohoto případu je zřejmé, že zacházení se zemědělsko půdou je ovlivněno celou řadou okolností.

Pokud by tudíž mělo něco vyvolávat obavy, pak by to měli být různí spekulanti a lobbyisté, kterým nejde o hospodaření na zemědělské půdě, ale o dobrý obchod s ní. A ten neudělají tím, že ji prodají zahraničním farmářům.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .