Co plyne z poměrů na plzeňských právech?

Téměř denně vyplouvají na povrch další skandální informace, ze kterých by mohla plynout existence úzkého propojení univerzitních hodnostářů s mafiánskými kruhy, o níž se nyní stále častěji mluví.

A i kdyby se taková symbióza neprokázala, stejně toho zbývá až až. Od dnes nejasného počtu ztracených disertačních prací ve školní knihovně, přes neuvěřitelně krátká studia některých absolventů, kteří na expresní cestě za diplomem museli přeskakovat desítky zápočtů a zkoušek, což by nešlo provádět bez pevného krytí vedením školy. Zkrátka, kauza je v plné jízdě a to, čím byla odstartována, je nyní zastiňováno mnohem většími skandály. A přece ona roznětka aféry nadále žije vlastním životem: dnes už bývalý proděkan Ivan Tomažič totiž stále vytváří nové krkolomné teorie vysvětlující, že ve své disertační práci neopisoval. V zárodku případu tvrdil Tomažič i proděkan a dříve rektor Milan Kindl, považovaný obecně za hlavní motor všech fakultních nepravostí, že sice existuje plagiáty prošpikovaná práce, ale ta prý byla nastrčena do knihovny záměrně, aby se ukázalo, kdo ze školy vynáší interní informace akreditační komisi. Kulhalo to na obě nohy a všichni se smáli. Ale doktoru Tomažičovi to zřejmě nestačí: teď zase přišel s tím, že šlo o pouze fiktivní práci s úmyslným použitím větších kusů cizího textu, čím mělo dojít ke zkoušce toho, zda Kindl opravdu pozná, že je něco od něho cosi opsáno, jak o sobě tvrdíval. "Dizertačka" se pak prý musela v knihovně ocitnout úplným omylem. Jenomže v práci, na níž v knihovně narazil jeden z plzeňských pedagogů a objevil desítky stran plagiátu šlo o kusy z prací nikoliv Kindla, ale autorů zcela jiných. A vůbec už vypadá podivně, že by se taková vlastně jen nevinná žertovná věc, o níž Tomažič mluví, dostala do knihovny se vším všudy, s pořadovým číslem, kódem atd. A tak zůstává jen závratný údiv nad tím, čím je schopen krmit českou veřejnost vysokoškolský pedagog.

Před pár týdny vůdčí školní trio Kindl, Tomažič a děkan Jaroslav Zachariáš používali taková podobná vysvětlení různých podivností ještě úplně klidně, snad jakoby si byli jisti, že jsou neprůstřelní. Teď už, se značnými průstřely, musí tušit, že jde do tuhého. Kindl po rezignaci na veškeré posty oznámil úplný odchod z fakulty, druzí dva se zuby nehty drží a brání, chtějí dál učit a krizový prozatímní děkan Jiří Pospíšil bude muset hledat páky, jak na ně po zlém. Zůstat ale nemohou, o tom je zbytečné uvažovat.

Podstatné nyní bude pokračující šetření, ukolébat se odchodem hrstky pedagogů to skončit nemůže. Akreditační komise, ale i policisté nesmí ustat, nebo případně opouštět některé směry pátrání. Je možné, že se kauza lehce nafoukla, že jde o sice rozsáhlé protekční či korupční prostředí, ale že se osa plzeňská fakulta - karlovarská práva - mafie - policie - justice ukáže přece jen jako nadnesená. Věřit ovšem v její existenci, třeba jen přechodnou, lze převelice snadno. Pokud by byla skutečností, pak jde o případ obludný, zavánějící americkým organizovaným zločinem, který si pěstoval budoucí vysoké policejní důstojníky a justiční činitele, aby se mu lépe dýchalo. Princip je to jednoduchý, provádění ze strany studovaných a uznávaných právníků strašlivé. Ale zda o ně skutečně šlo, teprve uvidíme.

Leckomu se zdá, že poměry na fakultě Západočeské university (rektor by zřejmě měl Elami vážně zvažovat rezignaci), odpovídají vlastně poměrům obecným. Jinými slovy - že jsou takovýhle více méně kriminální šlendrián a bratříčkování příznačné pro stav české společnosti. K takovému závěru je možné dojít snadno, těžko se vyvrací. Je to ale přece v rukou politických elit: pokud ty budou trvat na úplném došetření, ačkoliv se může nepříjemně dotknout také jejich řad, pak dostaneme znamení, že nejde o obraz toho, kam jsme dospěli dvacet let od získání svobody, že to bylo zkrátka jen zavrženíhodné dění v jednom okruhu, který je ale už zničen. Jakákoliv tendence zamést plzeňský případ pod koberec by naopak jen potvrdila, jak je to s námi přinejmenším nahnuté. Zvlášť kdybychom si to nechali líbit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .