ČR získala výjimku z Listiny základních práv EU
Máme to za sebou? Debaty a tahanice kolem Lisabonské smlouvy definitivně končí? Do jisté míry to tak po čtvrtečním rokování v Bruselu vypadá. Však také obava Václava Klause, že Listina základních práv a svobod EU zakládá možnost takřečeného prolomení Benešových dekretů a tedy domáhání se sudetských Němců vrácení majetku u Evropského soudu, by měla být odstraněna. Takřečená "česká výjimka", do písmene kopírující starší vyjimku britskou a polskou, znamená, že se také na nás nebude Listina vztahovat.
Přesněji řečeno, podle dodatku, který bude trvale zanesen v dokumentech EU při příležitosti podpisu přistupuvé smlouvy s Chorvatskem, by evropský soudní dvůr, ale ani žádný soud český neměl mít šanci konstatovat, že české paragrafy nejsou v souladu s evropskými. Byť je to podle řady expertů nadbytečné.
Prezidentově podpisu by tedy nemělo nic stát v cestě. Samozřejmě, pokud v úterý neshledá Ústavní soud Lisabonskou smlouvu v konfliktu s českou ústavou. Pak by šlo do tuhého a těžko dohédnout, co by následovalo. Nicméně lze předpokládát, že ústavní soudci na Lisabonskou smlouvu kývnou, jako to ostatně učinili už jednou. Jisté ovšem není nikdy nic. A tato banální pravda ostatně tak trochu potíže kolem smlouvy způsobuje, neboť jistoty žádají senátoři i prezident. A ty jim přitom v nějaké nekonečné záruce těžko může někdo poskytnout. Jejich trvalá a hlavní námitka vůči většímu stupni evropské integrace přece spočívá v obavě, zda se ve sjednoceníé Evropě nerozplynou takzvané "národní zájmy", což je ovšem pojem značně mlhavý a nebyl učiněn pokus jej přesněji definovat.
Zatímco Evropa a větší část tuzemské politické reprezentace nyní tedy čeká na Ústavní soud a Klausův další postup, překvapivá kritika vyjednané výjimky přichází od ČSSD, která je přitom zásadně proevropskou stranou. Předseda Jiří Paroubek totiž bouří proti tomu, aby u nás neplatila celá Listina základních práv EU. To by se ještě dalo chápat, neboť to odpovídá postoji odborů, strategických spojenců ČSSD. Ale Paroubek dokonce řekl, že k prolomení Benešových dekretů může dojít do té doby, než výjimka začne platit. To se dotklo premiéra Fischera, který musí mít české stranické politiky občas doslova nad hlavu. Fischer k tomu řekl, že delgace trvala na výjimce týkající se pouze dekretů, jak nyní říká nyní Paroubek, před Fischerovou cestou do Bruselu k tomu mlčící, pak by celá Lisabonská smlouva šla ke dnu.
A tak lze doufat, že jde jen o běžnou politickou rétoriku, která na nic nebude mít vliv. Paroubkovy námitky se prezident těžko chopí už proto jak často dříve unijní Listinu práv a svobod kritizoval. A na výjimce se snad nebudou "točit" ani zákonodárci, ačkoliv s ní předem nevyjádřil parlament souhlas. Šlo totiž vlastně o další procedutrální průtah, který by nám už Evropa těžko odpustila. Jak ale bylo řečeno, vše záleží na tom, co zazní od Ústavního soudu. Jestliže Lisabonská smlouva před jeho analýzou obstojí, pak snad vleklá a některými zatáčkami značně nepochopitelná kauza doklopýtá přece jen do kýženého finále. Bylo by na čase.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
