ČSSD a KSČM

Pro mladé lidi, kteří žijí v naprosto otevřeném světě plném možností, už jen tyto uslzené vzdechy mohou být důvodem k tomu, aby se od těchto politických stran odvraceli. Proti ODS může mít mladý člověk tisíc výhrad, třeba kvůli jejich euroskepticismu, ale v kontextu moderní české historie je to jediná strana, která mladým lidem nabízí nějakou vizi a dívá se do budoucna. A když už nic jiného, jen tento pohled upřený vpřed musí být zřejmě pro každého mladého člověka přitažlivý, neboť právě oni budou v brzké budoucnosti žít.

Zadlužovat soustavně mladé zvyšováním deficitu a přitom od nich chtít podporu, to asi nejde, a na to nemusí být člověk akademik, aby to pochopil. ODS s mladými hovoří realisticky a připravuje je na to, že by si měli na stáří šetřit, platit různé pojistky či připojištění, pořídit si vlastní bydlení a rozhodně se nespoléhat na stát. To je slovník odpovídající rétorické kultuře XXI. století, v němž se postindustriální společnost pozvolna proměňuje v takzvanou investiční společnost.

Společnost řízená sociálními demokraty se skoro všude v Evropě dostala do pasti, protože dřívejší heslo, že děti vytvářejí chudobu svým přístupem obrátila v opak: chudoba dnes vytváří děti, neboť umožňuje lidem neschopným větších výkonů žít jen ze státních podpor a odnaučuje je se starat o sebe. Místo aby podporovala iniciativu, podporuje nečinnost, a to je právě to, co je třeba zásadně změnit. Místo pastelkovného či porodného je třeba vytvořit systém a dotovat ho mnohonásobně víc, který vybudí v lidech více energie a dá jim jasnější perspektivu. Jinými slovy dotovat je třeba iniciativy a ne mrtvolnost.

V globálnínm světě, v němž naše euroatlantická civilizace musí soutěžit s dnes již někdy vysoce kvalifikovanou pracovní silou v Číně a Indii, která je však mnohonásobně levnější, je možné důstojně přežít právě jen tehdy, když se lidé přestanou spolehát na stát a budou se moci podílet na vývoji vyspělých technologií. Výroba se přesune časem do zemí s levnou pracovní silou. Jánošíkovský systém založený na tom, že se bohatým bere a chudým rozdává v době existence dědičně neprivilegovaných vrstev už nemá reálné oprávnění, protože bohatí jsou ti, co do sebe a do společnosti nejvíce investují, a díky tomu vytvářejí i pro ty méně agilní pracovní příležitosti. Tvrdí-li Jiří Paroubek, že "mladí lidé se na nás dívají jako na stranu porostlou mechem a pampeliškami," de facto tvrdí, že mechem je porostlý jejich mozek, který nebyl schopen od XIX. století přijít s něčím novým. I tzv. agenda 2010 je jen výpůjčka od sociálních demokratů z Německa, která tam zkrachovala či nálepka "panská koalice" je zase výpůjčka z první republiky a je de facto chválou. Švehlova vláda, které se takhle v letech 1926 až 29 říkalo, byla úspěšná.

Podobně nářky zástupkyně šéfredaktora Haló novin Hany Škorpilové, že komunisté nejsou momentálně v módě, vyznívají poněkud komicky, protože pracují k nerozeznání se stejným slovníkem jako komunisté ve dvacátých letech minulého století, kdy po bolševizaci strany po roce 1924 - tedy zavedení diktátorských prvků a přímé podřízenosti Moskvě - se postupně do čela strany dostával Klement Gottwald, původně jako delegát slovenské organizace.

Podobně jako on mluví dneskas Hana Škorpilová o zlém kapitalistickém systému a proti bezbřehému ožebračování občanů v podřízeném postavení. Jediný rozdíl je v tom, že si už dnes netroufne hovořit proti parlamentní demokracii, jako to tehdy dělal Klement Gottwald.

Přitáhnout mladé znamená nabídnout jim zřetelnou a reálnou perspektivu a ne zářné zítřky a uplácet jejich děti pastelkami. To není politika, ale pokleslý marketink. S mozkovým trastem měla ale sociální demokracie u nás vždycky problémy, připomeňme, že programové zásady za první republiky jim vypracoval Tomáš Garique Masaryk, aby vytvořil agrárním a křesťanským kruhům na naší politické scéně alespoň nějakou protiváhu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .