ČSSD vybírá komisaře
Všechno nasvědčuje tomu, že pro výběr nového zástupce České republiky v Evropské komisi, bude nakonec zvolen princip politický. Nejsilnější vládní strana ČSSD chce prosazovat svého člena a bývalého ministra životního prostředí Miloše Kužvarta. A protože kandidáta na komisaře navrhuje vláda, není pochyb, že nominace ČSSD uspěje. Je sice možné, že bude navrženo více jmen, z nichž bude předseda Evropské komise mít možnost výběru, ale preference nejsilnější vládní strany jsou jasné.
Nominace je politická, Kužvart působil jako politický ministr a do politiky se mnohokrát vložil, i když spekulace, že se tak stalo především proto, že svůj resort musel opustit díky koaličním dohodám, mají mnoho do sebe. Premiér Vladimír Špidla, když sestavoval současnou vládu, s Kužvartem jako dobrým straníkem i odborníkem, počítal. Jenže koaliční aritmetika se ubírala jinými směry. ČSSD potřebovala pro své koaliční partnery z KDU-ČSL ministerstvo dostatečně reprezentativní, ale zase ne tak významné a tuto roli Kužvartovo ministerstvo hrálo dokonale. Navíc KDU-ČSL disponovala adekvátním kandidátem, nynějším ministrem Liborem Ambrozkem. Kužvart se tak nezaviněně stal obětí koaliční politiky. To ho ovšem nahnalo do tábora Špidlových odpůrců a tedy trochu zjednodušeně, příznivců bývalého předsedy Zemana.
Jeho nominace na významnou funkci evropského komisaře je proto politickým tahem i dovnitř sociálně demokratické strany. Pokud bylo opravdu důvodem jeho chladných vztahů s premiérem Špidlou porušení slibu, že bude v ministerské funkci pokračovat, pak nyní je možné, že naopak Kužvart oslabí řady jeho odpůrců.
Pro vnitrostranickou pozici premiéra Špidly jde jistě o dobrý tah. Druhá věc je, zda-li je to také dobrý tah pro Českou republiku. Kužvart je typickým politikem své strany, jeho názory jsou vcelku vyhraněné, nijak se netají svým levicovým smýšlením. To není zcela ideální stav jak pro pravicovou opozici, tak pro menší středové vládní strany. Napříč politickým spektrem zazníval názor, že kandidát na evropského komisaře by měl být buď odborník nebo nějaká osobnost, obecně přijatelná. Takovou osobností ovšem Miloš Kužvart bude jen stěží.
Jestli je ovšem funkce evropského komisaře více politická nebo odborná, o tom se nyní diskutuje i v samotné Evropské unii. Koneckonců, první komisaři z kandidátských zemí budou svou funkci vykonávat pouhých zhruba šest měsíců, po přijetí nové ústavní smlouvy bude jmenována komise nová a žádný ze stávajících komisařů nebude mít své místo zajištěno. I jejich profil může být jiný.
Současná kritéria jsou velmi přísná. Podle dosavadní smlouvy o Evropské unii musí být nezávislost komisařů nezpochybnitelná, vybíráni mají být jen podle svých schopností, nesmějí žádat ani dostávat instrukce od žádné vlády či někoho jiného a musejí se zdržet jakéhokoli počínání, neslučitelného s jejich povinnostmi. A během své funkce nesmějí vykonávat žádnou jinou práci nebo funkci, ani neplacenou. Jak je vidět, jde o požadavky spíše teoretické. Osobnost s takovými charakteristikami prakticky neexistuje, každý člověk je vázán nějakými názory, zájmy či osobními zkušenostmi. Naprosto nezávislý nemůže být tedy někdo, kdo vykonával funkci ministra za nějakou politickou stranu.
Letité formulace, týkající se komisaře, vycházejí často z idealistických představ, že v politice může být někdo zcela nezávislý. Je ostatně jen typické, že předchozí evropská komise pod vedením Jacquesa Santera, navzdory deklarovaným zásadám, musela být odvolána, protože převážily vážné pochybnosti o její kompetenci a neúplatnosti. Zásady na papíře jsou jedna věc a praxe věc jiná. A možná paradoxní v politice je to, že čím radikálnější jsou vznešená prohlášení, tím odlišnější je praxe.
Z tohoto hlediska je možná lepší, že ČSSD nakonec vybrala skutečného politika, než aby hledala nějakého nadstranického kandidáta. S jedním takovým, Janem Sokolem jako kandidátem na prezidenta, má své trpké zkušenosti. Evropská politika není totiž nic jiného než jakákoli jiná politika a ta je samozřejmě o obhajobě zájmů. Jde jen o to, aby politický boj byl pokud možno kultivovaný.
Hra na čestné nadstranické odborníky často končí v temnotách těžce čitelných zájmových kalkulací. Miloš Kužvart, i když je politik názorově vyhraněný, je zároveň politikem, o jehož mravním profilu nebyly zatím vysloveny žádné pochybnosti. Proto by mohl být zárukou, že lítý politický boj, který se v evropské komisi navzdory deklaracím odehrává, bude vést kultivovaně.
