Čunek nebo Schwarzenberg?
Dá se zabránit návratu Jiřího Čunka do vlády? Asi ne. A má se bránit Karlu Schwarzenbergovi, aby kvůli tomu vládu opustil? Druhá otázka je pro českou politiku mnohem podstatnější než ta první.
Karel Schwarzenberg českou politiku, tak často znectívanou vulgaritami a jinými poklesky proti dobrému mravu a vkusu, kultivuje. Protože je to vlídný muž - do jakého byste stěží řekli, že má v erbu jeden z nejbrutálnějších heraldických výjevů, totiž havrana klovajícího do hlavy zabitého Turka - kultivuje ji nenásilně. Přesto je v české politice velice nápadný a jeho úloha se zdá být nezastupitelná. Pro ty, kteří se v politice pohybují, může být schwarzenbergská noblesa vzorem či aspoň mementem - a pro nás ostatní je nadějí na slušnější politické zítřky.
Kterým by mimochodem slušel i schwarzenbergský humor: jadrný, příležitostně sžíravý, ale nikde ne ubohý a humpolácký.
Už jen z těchto důvodů, nemluvě o ztrátě mnoha zahraničních kontaktů, by Karel Schwarzenberg v české politice zoufale chyběl. Přesto by ji asi opustit měl.
Proč vstoupil do politiky? Nesporně ho k tomu přiměl pocit, že služba vlasti se neodmítá. Tak si to vyložila i většina společnosti. Ale pouze její menšina by dnes přitakala názoru, že stejnou službou by bylo i Schwarzenbergovo setrvání ve vládě s Jiřím Čunkem. Mnohem více je těch, které by něco takového hrubě zklamalo. Jejich postoj se dá shrnout do věty: Když už neplatí ani knížecí slovo, nač se ještě dá v české politice spolehnout?
I politik má přirozeně právo na změnu názorů, dokonce se něco takového od něj občas očekává, i se zdůvodněním ve stylu "Vlast vovinula mračna". Jenže od Schwarzenberga se čeká něco jiného než od běžného politika. Hezky by na to sedělo přeorané antické rčení: "Co nevadí u vola, vadí u Jupitera."
A může si za to, holoubek knížecí, svou slušností, sám.
