Dagmar Ruščáková: Bez budíku

3. březen 2024

Jestli mě něco v mých aktivně pracovních časech ničilo, bylo to ranní zazvonění budíku. Ta chvíle, kdy mi hlasitý zvuk přetrhl nad ránem tvrdé spaní. Ten bezdechý úlek, bušení srdce, a snaha tu věc plácnout dřív, než vzbudí lidi okolo, kteří si třeba ještě mohli pospat. 

Čtěte také

Nesnášela jsem to tak dalece, že jsem si vypěstovala sebezáchovnou dovednost budit se chvíli předtím, než budík zazvoní. To v sobě ovšem skrývalo jedno reálné nebezpečí. Dejme tomu, že jsem se probudila čtvrt hodiny nebo i deset minut před určeným časem. Co myslíte, že následovalo?

Plácla jsem budík, aby neřval, když už jsem vzhůru. Logicky. Zavrtala jsem se zpátky pod deku, vždyť mám ještě čas! Logicky. Následně zase usnula. Logicky. A pak zaspala - taky logicky.

Dnes mě budík zvoní jen málokdy, protože se snažím řídit svoje aktivity tak, aby brzké vstávání nezahrnovaly. Sama od sebe se obvykle budím mezi půl sedmou a sedmou, což mi pro můj obvyklý časový rozvrh naprosto vyhovuje. Jeden by řekl - idyla. To by ovšem nesměly existovat chlupaté budíky.

Čtěte také

Víte, o čem mluvím, že? Jsou podstatně účinnější než ty klasické, protože plácnutí je rozhodně nezastaví. Naopak, mají radost, že si chcete ještě za tmy hrát! Pokud se snažíte předstírat spánek v naději, že chlupatý budík dá pokoj, naopak ho povzbudíte k další aktivitě.

U našich psů to obvykle začínalo zíráním. Teoreticky by vás černý pes tiše zírající z minimální vzdálenosti v černé tmě probudit neměl. Opak je pravdou. Nevzbudí vás hluk, ale vaše pradávné instinkty. Adrenalin zahučí, a nutí vás bojovat nebo utéct. O půl páté ráno. Po několika takových zkušenostech se naučíte probudit už ve chvíli, kdy to zvíře tiše přistupuje k vašemu lůžku.

Každopádně vstávání kvůli chlupatému budíku má jeden půvab - ve většině případů máte šanci se zase vrátit do postele. To je vám pak tak příjemné, že to těm chlupáčům nakonec i odpustíte.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.