Dagmar Ruščáková: Oblečení s respektem
„Páni, vám to ale sluší!“ Kamarádka na sobě měla halenku, šněrovačku a sukně se spodničkami, její muž široké kalhoty, bílou košili a koženou kazajku. Vypadali skvěle - ale ono jim to sluší prakticky v každém z jejich historických kostýmů. Od gotiky po devatenácté století. Nepřekvapilo mě to.
Když se totiž podíváte na historické oděvy určené pro lidi, kteří už měli nějaké zdroje, aby nechodili v hadrech, ale ještě nepatřili mezi smetánku podléhající extrémnějším módním výstřelkům, tak zjistíte, že to jsou většinou oděvy slušivé až lichotivé, a to pro lidi všeho věku. Pokud je vám historie odívání cizí, koukněte se aspoň na lidové kroje.
V něm vypadá hezky jak dcerka, tak její matka i s babičkou, a je vcelku jedno, jakou mají postavu. Mužské oděvy bývaly jednodušší, ale platilo o nich to samé - slušely. Navíc se obvykle i dobře nosily. Přemýšlela jsem, proč je dnes celkově dojem z moderního oblečení běžných lidí o tolik horší - pokud vám tedy zrovna není dvacet a nemáte dokonalou postavu.
A pak mě napadlo, že tehdy se šaty vymýšlely a šily s respektem k normální lidské postavě. U žen se předpokládaly ženské tvary, u těch starších se pak počítalo s tím, že ony žádoucí křivky holt mohou být plnější, nebo naopak takřka zmizí.
Čtěte také
Pánské oděvy zase podporovaly mužný vzhled - dokázaly ho vykouzlit na hubených mladíčcích, stejně jako na… hm… rozložitějších mužích zralého úsudku.
Dnešní módní a společenské oblečení je však navrhováno pouze pro ideální typ postavy, ke kterému však má většina populace různě daleko - lhostejno z které strany. Potom se nemůžeme divit, že spousta lidí na krásu a dobrý pocit z oděvů časem rezignuje. Možná i proto tak často utíkají ke sportovní módě.
Když se potom jdete podívat třeba na nějakou rekonstrukci historické bitvy, tak nestačíte žasnout, jak ti samí lidé… prokouknou. Ženy jsou naráz ženštější, muži mužnější a je jim fajn. Dokud se zase nepřevlečou do civilu.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Pustina
Sedím za volantem a snažím se najít nějaký způsob, jak udržet pozornost! Jenže tohle jsou pro mě naprosto nezvyklé podmínky. Jedu po náhorní rovině severního Wyomingu.
-
Dagmar Ruščáková: Předěly
To se člověk po Vánocích trochu protáhne a začne opatrně přemýšlet o tom, jak vyběhat hříšné mlsání, kterého se dopustil během svátků lásky, pokoje a dobrého jídla.
-
Dagmar Ruščáková: Zranitelní
Máme advent, blíží se Vánoce a nastává čas zranitelnosti. Není to překvapující, vždyť jde snad o jediné období roku, kdy existuje silné společensky podmíněné očekávání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
